neděle 1. května 2011

Matka Kuráž a její děti (Bertolt Brecht)





Postavy
Matka Kuráž, markytánka Anna Fierlingová
Katrin, němá dcera
Eilif, její syn
Švejcar, její syn
Verbíř
Kaprál
Kuchař
Polní kazatel
Yvette Pottierová
další

Místo a čas
Hraje se v poměrně dlouhém časovém rozpětí, asi deseti let (1624 - 1636) během třicetileté války. Hlavní protagonisté kočují společně s vojskem zeměmi Evropy. Hra bývá nazývána "divadelní kronikou třicetileté války".


Fabule

  • hlavní postavou je Matka Kuráž, která všemi obrazy prochází
  • je v podstatě vypravěčem a komentátorem, stále přítomná
  •  cestuje s ní také Katrin, v epizodách Kaprál, Kuchař a Kaplan
  • celou hru se všichni těší, až válka skončí, ve chvíli, kdy skončí se Kuráž naštve, protože ji vlastně válka živí
  • -> a válka začne nanovo
  • během války v různých paradoxních situacích zemřou oba synové
  • Eilif až na konci války
  • Hra končí ve chvíli, kdy se Katrin obětuje, zachrání jakési město (bubnováním upozorní obyvatele na nepřítele), ale sama padne.
  • Matka Kuráž pak smutně odchází se svým vozem a doufá, že se setká s Eilifem, neboť neví, že i ten je mrtvý
  • válka končí, Matka Kuráž je na mizině, táhne dál a doufá v další válku, která by ji živila
Syžet a kompozice
Hra je rozdělena do dvanácti scén epizodického charakteru.

Jazykové a literární prostředky
Mluvit o jazykových prostředcích v překladu je ošemetná záležitost, ale prosím - lidová, hovorová slova, nešetří se vulgarismy, postavy jsou svým jazykem charakteristické. Hlavním vyjadřovacím prostředkem tu zůstává dialog, ačkoliv se hraje s množstvím písní a voicebandů a nešetří se komentáři.

Téma a smysl
Interpretovat epické drama je složitá záležitost, autor se totiž snažil dát veškerému dění jasný význam. Je to prostě historická hra, v níž nelze hledat souvislosti a psychologické smysly. Můžeme se zmínit o nenaplněné touze Katrin. O Kurážině mateřském pudu. O tom, jak nechtěla přijít o své děti (a o Katrin v závěru především). O tom, jak se ve válce protlouká každý, jak může.

Autor a souvislosti
Bertolt Brecht, dramatik, dramaturg, prozaik i básník působil od roku 1924 v Berlínském divadle jako dramaturg. Jeho názory a tvorbu významně ovlivnily marxistická a komunistická filosofie, musel proto po nástupu Adolfa Hitlera k moci emigrovat. Žil postupně v Rakousku, Švýcarsku, Dánsku a Francii, od roku 1941 však zůstává v USA. Po skončení 2. světové války se vrací do Německa, kde roku 1949 v Berlíně zakládá Berliner Ensemble. Tato scéna se proslavila uváděním tzv. epického divadla, jehož byl BB strůjcem a hlavním propagátorem.
Mezi jeho další díla patří: Třígrošová opera, Strach a bída třetí říše, Zadržitelný vzestup Artura Uie, která odkazují na růst Hitlerovy moci.

Epické drama
Epické drama je nový způsob stavby, tvorby a formy dramatu, které znamenalo další malou divadelní revoluci (ač nebyla tak zásadní jako ta Artaudova a Jarryho). Přišlo totiž se zcela novým pojetím vztahu jeviště a hlediště - jeviště už nežije paralelní život, ale úplně vědomě život pouze předvádí. Tento koncept dramatu vycházel nutnosti sdělovat divadlem nové věci; především agitovat, verbovat a informovat. Vzhledem ke svému příklonu ke komunismu, z které jeho pojetí divadla vycházelo, bylo následně epické drama uznáno za "oficiální formu". A díky tomu jsme se s Matkou Kuráží mohli potkávat i na mnoha českých jevištích.
Podstatou epického dramatu je jasné oddělení reality divadla od reality divákovy. Důležitou je právě konfrontace obou realit, přičemž divák si musí uvědomit jejich rozpor. Druhým rozdílem, oproti běžnému, realisticko-psychologickému dramatu, je důraz na fabuli, které ustupuje i (divadelně nutný) dialog. Ten je nahrazován divadelními prvky méně osobními; písněmi a tanci, voicebandem...
Pro epické drama je typické značné časové i místní rozpětí, hra se odehrává třeba během padesáti let na mnoha místech planety. Scéna poté bývá mnohokrát přestavována během představení (další zcizovací prvek) a nutné informace o místě a ději dodává komentátor, ať už vypravěč či jedna z postav (což je taky zcizovací prvek). Posledním, co je epickému dramatu typické, je černobílé vidění. Kromě Brechta ED propagoval třeba Majakovskij.

Cosi z dávného referátu
-         epické drama
o       je divadelní forma, která nestojí na emocích, ale faktech

Klasické divadlo
Epické divadlo


emoce
fakta
psychologie, pohnutky
příběh, hrdinství
příběh podružný, především pro rozvinutí chrakteru
charakter daný již na začátku, sdělnou hodnotu má příběh
lidé jako lidé, nemožnost jednoznačného určení či posuzování „kvality“ lidí
jasně kladný hrdina
snaha ztotožnit se s hrdiny i diváky
snaha udržet si odstup
tvoří zdání – na jevišti se reálně žije
zcela jasně odděluje žitou realitu od divadelní reprodukce
snaha o věrné zachycení v čase i  prostoru
čas používán jako prostředek dění, jedna hra má rozptyl třeba i 50 let, prostor je symbolicky naznačen
divácká pasivita
aktivní zapojení diváka, aby divadelní skutečnost tvořil
snaha převést vzorce chování tam i zpět
porovnávání příběhu s realitou

o       aby se dařilo diváka odtrhnout od postav hry a aktivně zapojit do ideje hry, jsou používány tzv. zcizovací prvky – písně, vypravěč, komentáře, změny scény za chodu...
o       tato forma úzce souvisí s komunistickou ideologií, která
§         do popředí nestavěla prožívání jedince, ale chování mas
§         chtěla „reklamu na ideje“
§         divadlo jí bylo prostředkem, kterým aktivizovala diváky
§         absolutně vylučovala rozostření – dobrý je dobrý (komunista), zlý je za všech okolností jen zlý (imperialista)
§         vlastně determinace dramatu ideologií

o       stavba hry
§         12 epizodických obrazů
§         kronika třicetileté války; 30 let
§         hrou se prolínají různé lidské názory a tužby
·        Katrin touží po dítěti a sňatku, ale během cesty utrpí různá zranění a ještě k tomu  je němá
·        prostituka Yvette Pottierová, jež uchvátí jakéhosi starého oficíra a je jí dobře jako bohaté ženě
·        Kaplan, který víc než Boha velebí pohodlí a klid
·        Kuráž která touží po zisku, materiální zabezpečení je pro ni všechno, jde ale o dobrou věc – chce zabezpečit děti
§         hra obsahuje mnoho písní
o       inscenace;
§         pan Hynšt ve Zlíně, 1984
§         1964, Národní divadlo v Brně
§         Národní divadlo Praha, 1970; v režii Jana Kačera

(Fotky ze stránek Národního divadla Brno.)

Žádné komentáře:

Okomentovat