Josef K.
jeho služebná
soudci a poskoci
mnohost souzených lidí
Josefovi spolupracovníci z bankyMísto a čas
Blíže neurčené prostředí, spíše město. 20. století, odehrává se během jednoho roku.
Fabule
Josef K. je zatčen v den svých 30. narozenin. Je ale vyšetřován na svobodě, dochází k výslechům (což je zprvu chaotické) a celý rok jej tato záležitost stravuje. Nelze se z ní vymanit, snaží se jedna v souladu s právem, ale právní normy nikde nejsou uvedeny. K je pořád přesvědčen, že je nevinen, nelze to ale ověřit právě proto, že neexistují zákoníky. Neví, co dělat, postupně se uchyluje k nečestným a nečestnějším praktikám (úplatky). Jendoho dne se vrací domů, kde je ale jakýsi mrskač, který trestá dva hlídače, jež měli hlídat K-a. K to mrskači rozmlouvá, ten si to ale vymluvit nedá a další den se vše opakuje.
O K-ově procesu se dozví jeho strýc a dostane jej k vlivnému advokátovi. K naváže poměr s jeho ošetřovatelkou Leni a ta mu radí, aby uznal svou vinu. K ale neví jakou. Posléze se seznamuje se soudním malířem Tintorelim, který mu ozřejmí, že vymanit se z rozjetého procesu je prakticky nemožné. K-a proces zcela pohlcuje. Rozsudek není vynesen, vlastně se soud nikam nepohne, ale na K-a je neustále vyvíjen takový tlak, že to rozkládá jeho osobnost. Začne být přesvědčen o své vině - neví jaká je a nemůže ji tedy vyvrátit. V den jeho 31. narozenin je znovu zatčen, sluhové jej odvlečou do kamenolomu a tam jej ubodají nožem.
Na konci je krátká symbolická průpovídka u klíčníkovi, který sedí u brány Pravdy. Parafrázuje především způsob, kterým člověka proměňuje moc. Klíčník říká K-ovi, který chce vejít do brány poznání; "nepustím tě tam. Nechci tě tam pustit. A pomysli, jakou mají moc ostatní, když já jsem jen ubohý klíčník, ale přesto ti mohu odepřít vstup."
O K-ově procesu se dozví jeho strýc a dostane jej k vlivnému advokátovi. K naváže poměr s jeho ošetřovatelkou Leni a ta mu radí, aby uznal svou vinu. K ale neví jakou. Posléze se seznamuje se soudním malířem Tintorelim, který mu ozřejmí, že vymanit se z rozjetého procesu je prakticky nemožné. K-a proces zcela pohlcuje. Rozsudek není vynesen, vlastně se soud nikam nepohne, ale na K-a je neustále vyvíjen takový tlak, že to rozkládá jeho osobnost. Začne být přesvědčen o své vině - neví jaká je a nemůže ji tedy vyvrátit. V den jeho 31. narozenin je znovu zatčen, sluhové jej odvlečou do kamenolomu a tam jej ubodají nožem.
Na konci je krátká symbolická průpovídka u klíčníkovi, který sedí u brány Pravdy. Parafrázuje především způsob, kterým člověka proměňuje moc. Klíčník říká K-ovi, který chce vejít do brány poznání; "nepustím tě tam. Nechci tě tam pustit. A pomysli, jakou mají moc ostatní, když já jsem jen ubohý klíčník, ale přesto ti mohu odepřít vstup."
Syžet a kompozice
Deset kapitol.
Jazykové a literární prostředky
Velmi formální, kafkovský styl. Formalita a strohost zdůrazňuje rozpor. Znovu poměrně dost přímé řeči, mnohem více je však popisu, detailního pozorování.
Téma a smysl
I tento Kafkův román je parafrází lidského osamocení a bezmoci. Člověka pohlcuje a požírá systém, což Kafka zobrazuje věrně a činí ho to existencialistou v pravém slova smyslu. Stejně jako v Proměně, kde se Řehoř musí vypořádat s prostředím osobním, se v procesu Josef K. vypořádává se společností venku. A především s podivným právnickým systémem.
Tedy - parafráze moci a drtícího systému. Totality.
Možná Kafkovi takto vskutku připadala celá společnost - často se diskutuje o autobiografických prvcích. Možná měl za to, že celá společnost soudí a odszuje bez platný právních norem a přece se stejnou vehemencí a platností. Nelze proti tomu nic dělat, nelze se bránit. Ve chvíli, kdy se člověk jednou znelíbí (odlišuje se), není mu pomoci.
Je to prostě šílené, kamkoliv K přijde, tam se na něj valí proces. Proces, proces, proces, proces. Společnost. Soud. Soudící společnost. Proces. Společnost. Lidi. Je to autobiografie. Jeho zoufalství pramenilo z nepřehledný společnosti, která soudí, byť nemá ani podklady ani zákony.
Tedy - parafráze moci a drtícího systému. Totality.
Možná Kafkovi takto vskutku připadala celá společnost - často se diskutuje o autobiografických prvcích. Možná měl za to, že celá společnost soudí a odszuje bez platný právních norem a přece se stejnou vehemencí a platností. Nelze proti tomu nic dělat, nelze se bránit. Ve chvíli, kdy se člověk jednou znelíbí (odlišuje se), není mu pomoci.
Je to prostě šílené, kamkoliv K přijde, tam se na něj valí proces. Proces, proces, proces, proces. Společnost. Soud. Soudící společnost. Proces. Společnost. Lidi. Je to autobiografie. Jeho zoufalství pramenilo z nepřehledný společnosti, která soudí, byť nemá ani podklady ani zákony.
Autor a souvislosti
Franz Kafka (1883 - 1924) pocházel z židovské rodiny, jeho dva bratři zemřeli ještě v dětském věku, tři sestry posléze v koncentráku. Neměl příliš dobrý vztah s otcem (reakce Dopis otci). Vystudoval práva, poté byl zaměstnán jako úředník v bance. Dvakrát byl zasnouben s Felice, nakonec se s ní ale definitivně rozešel. (Dopisy Felici, překládala Viola!) Dalšími ženami po jeho boku byly Milena Jesenská (která jako první přeložila jeho díla do češtiny a starala se o jejich vydávání) a Dora Diamantová. (Píše o nich Alena Wagnerová - Berlín - Dora - Slávie - Pitínský!) Mezi Kafkovy přátele patřili především Max Brod (především teoretik a překladatel) a Franz Werfel (Píseň o Bernardettě, expresionista). V roce 1917 se u Franze Kafky začala projevovat tuberkulóza, na kterou v roce 1924 zemřel. Zanechal po sobě závěť, dopis adresovaný Maxovi Brodovi, ve kterém žádal zničení veškerých rukopisů. Dora Diamantová toto přání splnila, Max ale vše, co zbylo, vydal.
Interpretace - a to především divadelní - byly velmi aktuální v době Pražského jara (už se smělo kritizovat a smělo se mluvit o "nihilistickém" Kafkovi). Jednu z nejpovedenějších uvedl v Divadle na Zábradlí Jan Grossman v roce 1966.
(Fotka odsud. Tam se totiž Grossmanův Proces hrál. V železný konstrukci. Crimp.)
Žádné komentáře:
Okomentovat