brnkám poslední dny hlavou o žebra topení a nevím, kam dál. kam se napnout. co dělat. s neustálým přesvědčením, že "až si odpočineš" půjde všechno líp. ale život není na etapy. je na vrhnutí se do všeho po hlavě s nadějí, že to bude dávat smysl. kéž bych tak zoufale nepotřebovala pevný bod. vlastní hlas a výzvy v uších. snad to půjde. dál.
babičko, kdy ses naučila mít všechno tak pevně v hrsti?
