u°mění

nečekala jsem, že to přijde. nebo, že tak brzo. ale jo - i studentky druháku oslovuje mašinérie televizáků a je potřeba nějak se k tomu postavit. před rokem bych řekla - ani párem volů, pardón, ale nezaprodávám se. ale předevčírem jsem řekla - děkuju, ráda, víme, že to není vysoká kultůra, ale taky víme, že kdo svede sepsat dialogy o patnáctiletym spratkovi a jeho nevěrnickym tátovi, už svede aspoň něco. umí. a příště může umět i sofistikovanější látku. ať je látka jaká chce, je potřeba síla, vůle, odhodlání a nadhled. jsem odtušila.

takže léto rovnoměrně podělím mezi JOBA, josepha rotha, ibsena, kierkegaarda a televizáckýho spratka týnu. to bude krušný léto.

loučení k novotě

a tohle zbude z mýho privátopokoje. je to tu totiž zas. po dvou letech se zas vrhám někam po hlavě. vrháme. z pokoje třikrátčtyři se stěhujeme do pokoje čtyřikrátčtyři a jsme šťastní jak blechy. štastnízdravíspolu. když jsem odcházela z DOMA svýho prvního, barvy ve skrumáži fotek byly podobný. i objekty byly podobný. teď ale maj přidanou hodnotu toho druhýho, co na ně denně šahá spolu se mnou a - taky spolu se mnou - tvrdí, že jsou základem našeho novýho doma. žádný velký proklamace, prostě se stěhujeme a těšíme se na to jako děcka, páč se stěhujeme do našeho. do bytu, kterej budeme večer odemykat a vědět, že tam není nikdo jiný. do bytu, kde se dá nechat nádobí od večeře ve dřezu až do rána. do bytu, kde budem spolu. a k tomu patří poděkovaní všem těm, co s náma dosud žili na viděli nás a přidali slovo nebo herdu do zad, když bylo potřeba. a nejvíc těm dvěma, co se s náma na půl roku rozdělili o byt a udělali to rádi i když jim vlastně nic moc jiného nezbývalo. dík a vzhůru!

kde dostat tucet banánovek za úsměv? a co se nesmí při stěhování opomenout, nevíte?