A nejenom já. Taky zima, knihy a malé černé koktejlky s výstřihem do půli zad. Šaty už umím, šperky snad přijdou časem. Tak s tím vším jsem. S rány a náručí v posteli, s ranní mrazivou tmou, s kafem a vůní vypranýho prádla. Až se bojím, jestli se to vůbec smí, tak najednou, zhurta a dokonavě. Až tu mám rozpor - mezi "smí" a "chci".
A vy? Jaký je to u vás, když je tu tak najednou - v půlce podzimu - bílý únor?
