vincentka je dobrá na všechno. vypláchne rány, vypláchne rána, pročistí trubky mosazný i ty v těle. teď ji jenom popíjim a cucám, protože s jarním kabátem přišla i třeskutá zimní rýma a kašel, ale za minulejch pět měsíců jsme se ve vincentce pořádně vykoupali. oba. kdepak zkouška ohněm, zkouška slanými perlivými hektolitry. ve sklenici se třpytily a odrážely slunko. až do jara sami. zavřený ve špitále toho M ustál víc než dost. vlastní smrt a vlastní život. od tý doby na dvanácti metrech čtverečních žijem ten společnej život a kroutíme hlavama nad všema vincentkovýma odleskama, který se nám z minulýho půlroku vrací jako flash-backy po trávě.
vincentku jsme tedy přežili i s bublinkama v nose - a teď s pachutí na jazyku jdeme dál. přišlo jaro do vsi, kde jsi zimo, kde jsi, byla zima mezi nám a teď už je za horama. za horama. tak.
