°°vděční všichni°°

tenhle dík za poslední týdny chci napsat už tisíc let!

za poslední týdny se toho u nás hodně stalo a já si uvědomila, jak moc můžu být vděčná.
nejdřív nás můj muž s blíže neurčeným počtem kamarádů přestěhoval (tak, že já jsem u toho vůbec nebyla a neodnesla, ba ani nesbalila (!) jedinou krabici).
pak se nám opařilo dítě. a bylo to hustý a strašlivý, ale Hospodin E vzal pevně do rukou a z týdenního pobytu v nemocnici byla velká jízda v herně s bagrem. OBROVSKÝM bagrem.
a pak nám někdo přinesl oběd.
a někdo mi dal kus čokolády.
(a taky jsem si koupila boty.)
a pak nám přišel účet na devět tisíc z plynárny. blbě jsme si nastavili zálohy.
a my ten účet prostě zaplatili. a já si uvědomila, jak se máme dobře.

v bytě, ve kterém se vztekám, že už dva měsíce není zařízený,
že myčka (sic ji máme!) se mě pokaždý pokusí skalpovat,
že pokoj navíc je zaskládaný bordelem,
že všechno
a E navíc padá z postele která není u zdi!

v tom všem, v čem se strašlivě vztekám,
v tom všem sedím u stolu (který je na špatném místě!) a jsem vděčná.

máme ten stůl, teplo, vývar na plotně (sklokeramický!), čistou postel
a sebe.

Hospodine, díky.

°°advent v sobě°°

míjela jsem se s vánoci až doteď - ne s dobrou zprávou o narození, ale s tím vším okolo, vůně, věci, balíčky, cukříčky, kolekce, svíčičky. a najednou, zrána třetí adventní jsem dostala volno. celodenně. poprvé s vědomím, že nemusím vůbec nic. je totiž třetí adventní, skoro vánoce.

a tak jsem byla v posteli.
četla Tolstého Vzkříšení.
obědvala.
uklidila kuchyň.
dala prát.
poskládala prádlo.
založila vývar.
pustila si pohádku.
hezky se oblíkla.
vytřela.
...
a budou i perníky.
a dary.
a děti.

...
a pleny.

děkuju.