Je to tu a za námi a vůbec. Odmaturováno s lehkým stresem, který jsem si však odbyla již během svaťáku, takže nebylo nač si stěžovat; v maturitní úterý jsem šla do školy stoicky klidná a navíc jsem dokázala nejméně pět stoiků vyjmenovat. Co víc si přát. Porozprávěla jsem česky i francouzsky, mluvila o páně Kantovi, Hegelovi a Schellingovi a zakončila to krasojízdou na téma scénografie a umělecké směry 2. poloviny 20. století. Pak to ale začalo.
První večer u Buranů na Misantropovi. Potom mnoho a mnoho spánku a trochu vína a trochu setmělého Brna. A - - Divadelní svět! Brook by Brook. Brookův Marat-Sade. Brookovo Warum warum! a Meteór z Prahy. Di_sein divadla D`Epoque. Pak Hadivadlo: Všichni jsme Marlene Ditrich. A dneska v Huse Muž, který se směje.
Nechce se mi fotit, navíc nemám co, třesou se mi ruce a třese se i můj počítač, kdykoliv se do něj snažím vpravit jakýkoliv obrázek zvící víc, než dva čtvereční centimetry. Asi nemá paměť, že. A není sám. Takže to nechávám na jindy. Zatím vás zvu na Divadelní svět, ještě zbývá pár lístků.
