Romeo a Julie (William Shakespeare)

Postavy

Romeo Motek

Julie Kapuletová

Paris

Tybalt, Juliin bratranec

Merkucio, Romeův přítel

Motekovi

Kapuletovi

Bratr Lorenzo, františkán

Juliina chůva

Místo a čas

Verona (Itálie) 16. století.

Fabule

Montekovi a Kapuletovi jsou už dlouho znesvářeni. Celé první dějství je o potyčkách mezi nimi. Julie si má brát Parida, bude mu zaslíbena na maškarním plese Kapuletů. Tam ale pronikne i Romeo (v masce) a zamiluje se do ní. Poté jí vyzná lásku (balkónová scéna), myslí si, že jej Julie neslyší. Julie uzná jeho lásku za opravdovou a druhý den se vezmou. (Oddá je otec Vavřinec.) 

Naštvaný Tybalt (nemohl se s Romeem poprat na plese) zabije v souboji Merkucia. Romeo jej pomstí a zabije Tybalta. Je proto vyhoštěn z Verony do Mantovy. Před odjezdem vyznává Julii lásku.

Přichází starý Kapulet a oznamuje Julii, že si má brát Parida. Ta nechce, otec jí dává dvě možnosti - vzít si jej, nebo odejít z domu. Zoufalé Julii pomáhá chůva a otec Vavřinec. Opatří jí nápoj, kterým se stane na dva dny "mrtvou". Když jej vypije, vypadá mrtvě. Kapuleti pro ni vystrojí pohřeb. To se ale dozví Romeo a přijede za ní. V hrobce ji spatří - stále "mrtvou" a nechce bez ní žít. Spáchá sebevraždu jedem. Když se Julie probudí,  spatří mrtvého Romea a zabije se jeho mečem.

Kapuleti a Montekové se poté usmířili.

Syžet a kompozice

Prolog a pět dějství. Staví na dialogu, konfliktu postav.

Jazykové a literární prostředky

Znovu, je těžké mluvit o jazykových prostředcích překladu. JE ale dobré zmínit Martina Hilského, Josefa Topola a Jiřího Joska, kteří Shakespearea báječně překládají. Jazykově bývají překlady bohatší, obsahují poesii i prózu, modlitby, písně, množství básnických figur, metafor. Psáno blankversem.

Téma a smysl

Hra je především o lásce. Nemá smysl hledat tu cokoliv dalšího, snad ještě revoltu jedince proti společnosti, ale víc - vždyť Shakespeare psal pro dav! A o původnosti by se také dalo dlouho mluvit.

Autor a souvislosti

O Williamu Shakespearovi se často říká, že je největším dramatikem všech dob. Pan profesor Srba je opatrnější, říkal, že všechno už obsáhli antičtí dramatici. A tu trochu, co neobsáhli, pak Shakespeare zalepil.
William Shakespeare žil v Anglii na přelomu 16. a 17. století. Byl básníkem a dramatikem, psal sonety (nejlepší překlad pochází od Jana Vladislava) i dlouhé epické skladby. Je nutno podotknout, že o autorství jeho her se vedou značné spory, Shakespeare totiž často využíval "lidové" náměty, přepracovával již zpracovanou látku a vůbec - svým psaním se snažil zavděčit davům. Z davů totiž žil.  Psal proto (především zpočátku) hlavně komedie a historická dramata po kterých byla poptávka. S divadlem kočoval od města k městu.
Za zmínku stojí způsob psaní jeho her - protože byl autorem, zároveň i režisérem a hercem, často úplně chybí scénické poznámky (viz "jazykové prostředky").
Shakespearovo dílo můžeme rozčlenit do čtyř částí;
tragédie: Hamlet, Othello, Macbeth, Romeo a Julie, Král Lear, Titus Andronicus
komedie: Kupec Benátský, Zkrocení zlé ženy, Konec dobrý, všechno dobré, Veselé paničky Windsorské, Sen noci svatojánské
historické hry: Jindřich VIII., Richard III.
poesie a pohádky: sonety a Zimní pohádka

K našim nejlepším "shakespearologům" patří Alois Bejblík (Svět za časů Shakespeara) a Ivo Osolsobě, který se zabývá především religiózní stránkou Shakespearova díla.