Postavy
Maryša
Lízal, její otec
Lízalka, její matka
Vávra, vdovec, posléze Maryšin manžel
Francek, Maryšin milý
Místo a čas
Moravská vesnice na konci 19. století. Hra se rozvíjí během tří let.
Fabule
Maryša, dívka z bohaté rodiny, miluje chudého Francka. Ten však musí na dva roky na vojnu. Když odjíždí, jde se za Maryškou rozloučit, její otec, Lízal, jej však vyžene. Rozhodl se totiž provdat Maryšu bohatému mlynáři Vávrovi. Nakonec to také udělá, byť se Maryša trápí a pláče a křičí a nadává a hádá se a nechce a nechce a nechce. Ptá se jestli takhle vůbec má cenu žít - a od matky i tety se jí dostává odpovědi, že jistě. Zvykne si, přece. Ale ona nechce. Nakonec musí, Vávru si vezme a nastěhuje se k němu. Zanedlouho celá vesnice ví, že ji mlátí a nikdo jí to nepřeje. Navíc se Vávra chce s lakomým Lízalem soudit o věno. Lízal proto Maryšce nabízí, aby se vrátila domů. Ona je ale příliš hrdá a silná a odmítá to.
Po dvou letech se domů vrací Francek. Veřejně prohlašuje, že "si za Maryškou bude chodit". Maryša je ale přímá, odmítá mu být milenkou. On jí nabízí, aby s ním utekla. (Tu je ta scéna s Vávrou, který mlátí děti.) Vávra si pak na Francka počká doma a když ten přijde, vystřelí po něm. To už je i na Maryšu příliš, Vávru otráví kávou, kterou koupila u Žida a otrávila jedem. Poslední větou hry je Maryščino přiznání. "Tys jej otrávila?!" "Otrávila."
Syžet a kompozice
Maryša je ukázkovým příkladem tradičního dramatu, staví na dialogickém konfliktu postav. Hra je členěna do pěti dějství, každé s nich pak do dalších pěti výstupů.
Jazykové a literární prostředky
Hra se snaží být věrná, používá proto zhusta nářečí, především hanácké a slovácké, stejně jako mnoha tradic a krojů.
Téma a smysl
I v této - realistické a naturalistické - hře můžeme hledat různé roviny smyslu. První nám jistě do oka padne ta tradiční a tradicionalistická - rozpor mezi chtěním jednoho a staletími utuženou tradicí a zvykem. Hned poté lze mluvit o sporu muže a ženy, kdo je víc, kdo má větší právo vládnout, kdo je silnější, kdo toho víc ustojí?!. Je tu i etické hledisko, totiž - měla týraná Maryša právo zabít? A má poté kdo právo trestat Maryšu za její zoufalý čin? Další problémový moment lze nalézt v zodpovědnosti; jak to s ní je, když za vás rozhodují jiní?
Mě osobně na celé té hrůze vadily vždy nejvíc dvě věci; ta Maryšina absolutní bezmoc a hned poté to, jak Vávra týrá své děti. To jsem nikdy nerozdýchala a scénu, kdy vyslýchá a mlátí svou dceru vždycky přeskakuju.
Autor a souvislosti
Alois a Vilém Mrštíkovi žili na přelomu 19. a 20. století v Brně a byli významými literáty. Krom Maryši se proslavili Rokem na vsi a Pohádkou máje. Plodnější byl vždy Vilém, oba ale charakterizuje jistá syrovost a naturalismus. Mimo jiné i překládali.
A nakonec si neodpustím ani tu divadelní sondu - v roce 2008 totiž Františčák inscenoval Maryšu ve Zlíně. A dobře, moc dobře. (Teď v Ostravě Gazdinu robu a onehdá v Praze (Dejvické?!) Naše furianty.) Takže tu je fotka. (Petra Hřebíčková za tu roli dostala Thálii.)
Žádné komentáře:
Okomentovat