Postavy
Olga Pozorovová, stará panna, středoškolská učitelka
Máša Pozorovová, nešťastně vdaná
Fjodor Kulygin, její muž, učitel
Irina Pozorovová, zasněná dívenka
Andrej Pozorov
Nataša, jeho žena
Veršinin, přítel, podplukovník
Tuzenbach, přítel, baron
Solený, přítel, kapitán
Čebutykin, přítel, lékař
Anfisa, služka
Fedotik, poslíček, starý pán
Místo a čas
Nudné 19. století na ruském venkově, běhen několika let. Čas hry je ale nakonec reálný, dlouhé časové odstupy se odehrávají mezi jednotlivými dějstvími.
Fabule
Andrej, Irina, Máša a Olga žijí společně v domě. Ukrutně se nudí. Irina se touží navrátit do Moskvy a najít lásku. A celá hra je o tom, že se jí to nedaří.
1. dějství - Oslava.
Andrej požádá Natašu o ruku.
2. dějství - O 21 měsíců později.
Andrej si Natašu vzal a mají spolu dítě, žijí v domě se sestrami, Nataša se začíná roztahovat po celém domě. Máša si začíná s Veršininem, který má doma labilní ženu a děti. Veršininova žena se pokusí o sebevraždu. Irinu se snaží sbalit jiní dva důstojníci; Solený a Tuzenbach. Neúspěšně. Irina se rozhodne jít do práce, dospívá.
3. dějství - po požáru
Vyplanula část města, kde bydlel Veršinin. V nastalém zmatku si všichni řeknou do očí to, na co neměli odvahu dřív. Máša přiznává lásku k Veršininovi, Irina se rozhodne (na radu Olgy) vzít si Tuzenbacha. Andrej se přiznává, že se stal alkoholikem a že propila prohrál jejich dům. A že jej ničí Nataša. Důstojníci odjíždí, s nimi i ten Mášin Veršinin.
4. dějství - odjezd důstojníků
Všichni se loučí s Veršininem, ten se vrací ke své ženě, jede zas dál s armádou. Opouští tedy Mášu. Solený v afektu zastřelí Irinina Tuzenbacha, Andrej nedovede vzít vše do svých rukou.
V závěru Olga všechny planě utěšuje. Vše bude dobré. Pojedeme do Moskvy.
Syžet a kompozice
Hra má 4 dějství, stejně jako většina dalších Čechovových dramat. JEdnotlivá dějství jsou pak porůznu dělena na scény a výstupy.
Jazykové a literární prostředky
Čechov využívá přímý, hovorový jazyk, kterým (také) do značné míry charakterizuje řečníka. V určitých scénách je - dalo by se říct - předchůdcem absurdnímu dramatu, protože dialogy nechává nesmyslné, vyprázdněné a bez jakékoliv sdělné hodnoty. Vším ilustruje nudu a šeď a šeď a nudu. Nevyhýbá se monologům.
Téma a smysl
V této hře, stejně jako v ostatních Čechovových, jde především o lidskou zodpovědnost a přístup k životu. Jakoby se Čechov snažil skrze své hry dobrat se smyslu života, díky kterému lze žít šťastně. Ale nenachází ho. Tuto depresi se pak snaží vyrovnat komickým, ironickým vyzněním hry jako celku.
Všichni se v této hře snaží vystoupit ze šíleného koloběhu, stereotypu. Snaží se najít "spasení", záchranu ve smyslu života. Každý si za tento smysl zvolí něco jiného (Irina svobodu v Moskvě, Máša naplněnou lásku, Olga úspěch v práci).
Jednotlivé epizody hry poté postrádají přímou dějovou linku, jednotlivě se váží k osobám a rozvíjí jejich charakter a příběh.
Autor a souvislosti
Anton Pavlovič Čechov byl přední ruský dramatik, realista. Psal i prózu a povídky. Zabýval se hlavním tématem tehdejší ruské společnosti; zbytečnými lidmi. Ne outsidery, ale lidmi bez vůle k životu, lidmi beze smyslu. Ve svých dramatech vsázel na grotesknost, chtěl je inscenovat jako komedie. Typická pro něj je všeobjímající nuda. Důležitým inscenátorem byl Otomar Krejča, který dokázal Čechova pojmout nově, netradičně, a dostal se tím až do světového povědomí. (Studiové scény 60. let.) Druhým, neméně důležitým, byl Petr Lébl, který na Zábradlí vytvářel kultovní inscenace typické obrovskou mnohostí a roztříštěností, na které člověk buď přistoupil, nebo musel jít domů.
Z Čechovova dramatického díla;
Strýček Váňa
Ivanov
Racek
Višňový sad
Platonov
Pak psal povídky a kratší prózy, např. Pavilon č. 6.
V Městském divadle Brno se zřejmě rozhodli vsadit na klasiku a do zbraně povolali Tři sestry. Jediné, co se jim povedlo, byly kostýmy a scénografie. A Isteník. Jinak to byla jednolitá, šedá, ubíjející nuda. Ne, že by z ní Čechov nevycházel, nesmí ale být tím jediným.
Žádné komentáře:
Okomentovat