Věc Makropulos (Karel Čapek)

Po maturitě pojedu na Wilsona. Jistě.

Postavy

Elina Makropulos - Emilie Marty

Jaroslav Prus, jedna strana sporu

Janek Prus, jeho syn zamilovaný do Kristiny

Doktor Kolenatý, advokát AG

Vítek, jeho pomocník

Kristina, Vítkova dcera

Albert Gregor, druhá strana sporu

Hauk-Šendorf
uklízečka
strojník

Místo a čas

Počátek 20. století snad v Praze. Hra se odehrává v nedlouhém časovém úseku, syžetový čas obsáhne necelý měsíc, čas fabule však několik století. Místa děje jsou tři; Kolenatého pracovna (1. dějství), zákulisí divadla (2. dějství) a hotelový pokoj (3. dějství).

Fabule

Rodina Gregorových a Prusových už dlouho dobu vede spor o to, komu připadne statek Loukov. Gregorovy zastupuje právník Kolenatý (s pomocníkem Vítkem), Josef Prus se hájí sám. Na sccénu přichází Emília Marty, známá operní pěvkyně, která ví o případu mnohem víc, než kdokoliv jiný. Gregor ani Prus jí nejdříve nevěří, postupně se ale její slova ukazují pravdivými a hlavně Gregor má pocit, že ho Marty zakrání. Mimo to je velmi krásná a všichni muži se do ní postupně zamilují.
V druhém děství,  které se odehrává v zákulisí divadla, se Marty postupně setkává se Josefem i Jankem Prusem (kterého svádí) a snaží se od nich získat jakýsi dopis z pozůstalosti výměnou za další informace. Později do divadla přichází i Kristýnka (obdivovatelka EM) a Albert Prus. Nakonec se přidává i Hauk-Šendorf, člověk, který s EM v jiné podobě, chodil a který ji zná z dřívější doby.
Třetí dějství vše objasňuje. Děje se tak v hotelovém pokoji, kde se setkají všichni protagonisté hry. Neprve je tu Prus, který slíbil dát EM obálku, když se s ním vyspí. To ale zjistí jeho syn, Janek (milý Kristýny) a ze žárlivosti a zoufalství se zastřelí. V pokoji se poté všichni sejdou a když EM podepíše Kristýně fotografii, kdosi si všimne, že její podpis je totožný s podpisem dopisu v závěti... A žádají po EM vysvětlení. Ta je již zoufalá a trochu opilá. Okolostojící tedy v rychlosti vytvoří soudní tribunál a EM vyslýchají. Dozvídají se, že je dcerou vědce z rudolfínské doby, který objevil elixír mládí a že dopis potřebovala právě kvůli tomuto elixíru. EM je teď asi 340 let a během procesu si uvědomí, že předlouhý život je horší než smrt, ze které má takový strach. (Často se tu opakuje motiv NUDY, která člověka uchvátí, když již nemá, co objevovat - EM báječně zpívá, ale říká, že je to vlastně nuda, protože jde jen o techniku, kterou se lze naučit, má-li člověk dost času...)
S receptem pak má každý své plány, ale dřív, než se dohodnou co a jak, Kristýna jej (ještě v zármutku nad smrtí Janka) spálí. A je to tak dobře. 

Syžet a kompozice

Hra je členěna na tři chronologická dějství, hlavním prostředkem je tu dialog a konflikt, dramatická situace.

Jazykové a literární prostředky

Čapkův jazyk je nesporně velmi bohatý, dokáže jím jednak charakterizovat jednotlivé postavy a jednak gradovat a rytmizovat děj. To se děje především skrze španělštinu, kterou EM mluví s Hauk-Šendorfem a která působí živě, aktuálně a expresivně.

Téma a smysl

Smysl této utopické hry lze nacházet v mnoha rovinách. Nejdříve varuje proti pokroku vědy, který může být i eticky zneužit, či omylem použit v neprospěch lidem. Druhá možná linka je snaha být šťastný. Toto štěstí se totiž zdánlivě může skrývat v nesmrtelnosti - totiž absenci strachu ze smrti, hra ale ukazuje, že tomu tak není, pokud člověk není smrtelný, nemá strach, nemůže být ani zodpovědný, ani autentický (existencialismus!). Další linka je absence trvalé hodnoty - pokud člověk prochází epochami a míjí lidi, nic není pevné a stálé, etické hodnoty se proměňují a vše se stává hrou, která končí znuděným koukáním do zdi. 
V podstatě jde o fakt, že lidský život tvoří lidé, kteří žijí kolem nás a že žít sám, uvrhá člověka do stavu, kterému neumí čelit. 
Lze tu jistě sledovat proměnu postav, dospění Kristýny i rozpor otce a syna Prusových.

Autor a souvislosti

Karel Čapek (1890 - 1938) po skončení první světové války pracoval nejdříve v Národních listech, poté v Lidových novinách. Nějakou dobu i ve Vinohradském divadle. Byl členem PEN klubu a pátečníků (ach, jen nesrovnávat!). Zemřel nemocný, nedlouho nato jej ale mělo zatknout gestapo. Jeho bratr, Josef Čapek (člen Tvrdošíjných!) zemřel v koncentráku.

Čapkovo dílo bývá děleno na dvě linie, ta první je v mnoha ohledech zajímavější, protože není svázaná s dobovým prostředím, témata jsou nadčasová. Řadí se sem především prózy, noetická trilogie, povídky... Druhá linie, utopická, z jasných důvodů nadčasovost ztrácí, nicméně i ta zaslouží pozornost. Sem se řadí Čapkovy hry a utopické romány.

Texty: Věc Makropulos, R.U.R., Krakratit, Zahradníkův rok, Povětroň, Obyčejný život, Život a dílo skladatele Foltýna, Ze života hmyzu, Bílá nemoc, Matka... 

Čapek překladatel: Francouzská poezie nové doby.

V současnosti je velmi diskutovanou inscenace v ND, kde Věc Makropulos inscenoval přední světový režisér Robert Wilson (Inscenace zvolena inscenací roku Divadelních novin). Tento se vyznačuje především obrovskou precizností a propracovanou vizualitou, která podtrhuje vnitřní souvislosti hry. Mimo jiné obsadil také ty největší české špičky - Emilii Marty hraje Soňa Červená.
Zajímavé je, že tu stejnou hru před dvěma lety nastudovali v Hadivadle (a stále ji s úspěchem hrají). Nestydím se říci, že je tím nejlepší, co se v Hadi dá vidět a je až zarážející, nakolik jsou si obě inscenace podobné - vizuální, plné barevného světla, kubistické, s důrazem na jazyk a nadčasovost, bez blbých aktualizací.