v létě psaní, Sestra v Lysicích, první střety s rodinou a úsměvy na všechny strany. víc psaní a čekání, než by bylo tvůrčí. na druhou stranu - odpočinek. naspáno jsem měla zhruba do půlky října (to znamená ještě dva dny).
pak Polsko, které se místy obrátilo proti nám a občas my proti němu. Wroclaw, Poznaň, moře, rozbitý auta, Berlíny a dlouhý noční cesty s cílem za svítání.
září - psaní. říjen - psaní.
teprve teď se to začíná poznenáhlu hýbat, režim dne mě snad udrží ve smysluplné lajně. abych byla já a nevisela. začíná to nebezpečně hrozit.
přes to všechno: mám a máme se fajn.
(klidu až dost.)
