ma

ma
má
ma
Mamá. Máma.
Ma.
Zatím hláskuju a bojím se otvírat ráno oči, co zas bude. Do nového vinšujeme si vše dobré, obligátní zdraví především. Každý rok mi to přálo nejmíň pětapůl člověka a já se durdila, copak nemají kousek elegance - imaginace - sebe? A teď najednou; mějte dobrej život.

Ma si ho vybojuje, to zas věřím, ale zatím ho jenom hláskuje, potichu, protože vzduch od hlasivek odvádí trubka, co čumí z krku. Devítihlavá saň, devítiocasý rychlodrak a důvěra, že do roka a do dne bude dobře.

Buďte v dobrým teda, v dlaních nebo aspoň pod důvěrnou ochranou.

modrý

  
A je to tu zase, vyrovnání se symbolistní hrou, kostelními okny a dvaceti dětmi. A je to tu zase, trochu strachu, modré vidění a třepotavé těšení se, že to všechno dopadne. Požehnání pana profesora, školní světla a obědy pro pětadvacet lidí - aby se mohlo zkoušet celý den. Je to tu zase, modrý pták, který nám na třetí adventní stejně zas uletí.

 

.pořád jsem.

A nejenom já. Taky zima, knihy a malé černé koktejlky s výstřihem do půli zad. Šaty už umím, šperky snad přijdou časem. Tak s tím vším jsem. S rány a náručí v posteli, s ranní mrazivou tmou, s kafem a vůní vypranýho prádla. Až se bojím, jestli se to vůbec smí, tak najednou, zhurta a dokonavě. Až tu mám rozpor - mezi "smí" a "chci". 

A vy? Jaký je to u vás, když je tu tak najednou - v půlce podzimu - bílý únor?

kauza DZIADY

Dva měsíce jsme hledali, jestli se krev mění ve vodu, kde se ze života stává smrt a kde naopak. A teď to vypadá, že jsme nenašli nic jasného, ale jsme uprostřed toho všeho, běhají tam děti a psi, hrají muzikanti, větrostroje i piána, pije se a mudruje a je. Jenom tak je. A do toho všeho nám vzniklo divadlo mimo čas a prostor, divadlo ve verších, kterým není rozumět, divadlo, které mrazí a stahuje do kozelce. Takové divadlo, v jaké jsme ani nedoufali. A scénografka má smlouvu s ďáblem, povídá se. A režisér nejmíň s dramaturgem a se všemi herci navíc. A herci to hrajou na smluvní vztahy s vlastními těly, hraje se tu na zázraky, protože nebýt jich, už se to všechno rozpadlo. 

V neděli v pět. Přijeďte, stojí to za to.

dobré léto

jest léto. jest. fotoaparátu nemaje toužím pop papírovém digitálním z továrny na domov ikea. a nikdo mi to nezazlívá, protože je to věc nejspíš roztomilá víc než co jiného. vytrvale se v létě snažím dostát zjevu muže, což se průběžně nedaří a uvrhá mne to do zoufalství vpravdě úporného. taky kola. taky venkov, nemocnice, bratři. je to jízda mít rodinu, jen tak ji mít, pořád kolem sebe, vidět a nažívat. divadlo začalo, moře se blíží. dnes v sekáči červeně pruhované námořnické tričko fabriqué en france. to je ono!
mít léto je dobré. moc dobré.

M. ověřen

Konfirmace - ověření, potvrzení listiny; obnovení křestního slibu, biřmování; papežské potvrzení biskupa.

Občas si nejsme jistí, co a jak s lidmi, kteří jsou jiní. Krom toho, že se nevejdou do tabulek pro normy či diagnózy, těžko se strkají i do kolonek běžnýho života. Zdaleka nejen škola, ale i víra, vztah, chtění, oblíbená kavárna, budoucí povolání. Šestnáctiletý  M. nežije ve svém světě, jak se často o autistech říká, protože to nejde. Protože svět je jeden. A M. v něm překračuje veškeré myslitelné kolonky. Trochu mě leká s jakou jistotou hledá ženu a zaměstnání, jak se jistojistě zamiloval do dvacetileté kamarádky prostě proto, že na něj byla milá. Ale všechno způlky už je, nebo bude. Konfirmaci si M. vyprosil. Hlavu na to má, chtěl si to s Bohem srovnat a ověřit před sborem, jako jeho bří. Tak je ověřený a rád. Radost. - - 

sudety

neměli jsme nikdy jistotu / že žít je samozřejmé a nárok na to slušný / nebyli jsme vlažní / jestliže jsme první vyklízeli pole / nehnala nás bázeň / ale stud / tedy pýcha / první hřích / / VF


hroby to byly po němcích - ty se vyrabovat směly - mohly - musely. kvůli zlatu - kvůli lidem - jako pomsta. dneska tam stojí stromořadí a je tak poznat přístupovou cestu - jinak je to háj - kousek od lesa - kousek od pole. v zatáčce u silnice - stávala tu prostitutka. byla jsem malá a babička tvrdila - je to zlá paní. dneska zestárla - babička i ta žena. zůstal hřbitov.

někde doma

zas je to tady. celá absurdita v deseti krajících chleba, který krájim o půl jedné ráno na svačiny klukům do školy. jsou dřevorubecký. denodenně to tu někdo dělá, denodenně je všechny někdo miluje. už jsem skoro vypadla z koloběhu, utekla jsem si do svýho bílýho hájemství a tuším, že je to krutě nefér. nefér k těm pěti, co zůstali doma a v závislosti na svém věku a sourozenecké konstelaci si nemůžou přijít na jméno. nefér k těm dvěma, co si myslí, že mi to dluží.

je nefér narodit se do rodiny, nechat si vnutit život a pak nesmět reptat, protože maminčina ostrá odpověď zněla; a kterýho bys zastřelila? když jsem byla malá, vždycky jsem střelu otázky odpálila jménem toho, který mě nejvíc štval. hýkající a neutišitelný m. to nikdy nebyl.

je to nefér. všechno. a nejvíc to, jak se sama mám dobře.

neznáte. já zas neznám to vaše. 

a přesto všechno nás pořád denně někdo miluje. 

žádná komedie!

Jděte! Máte ještě tak pětašedesát dní - a stojí to za to. Weissenstein, Legenda o svatém pijanovi, Srdce temnoty. Všechno to má smysl, uvidíte. A Komedii - díky!

(K láskám; Vladimírovi Morávkovi, Petru Léblovi, Bohdanu Slámovi a Anežce Kubátové přidávám pana Jařaba a Ivanu Uhlířovou!)

někde mezi třema a devíti milimetry

moji milovaní - a letní sestřih.

co mi bude v létě chybět, ale nevadí to -

O začátku života - od té doby, kterou si pamatuju - znamenalo léto několik stálic, které se neměnily. Tohle je léto bude v mnoha ohledech nové; bez ostružin, Alenky, studených zelených kachliček na záchodě a maminky (i když to ne tak úplně).

Ostružiny ze zahrady - vždycky kyselé nebo přezrálé, nic mezi tím - byly o víkendu sprovozeny ze světa. Plevelily. 

Alenka tvoří čestnou výjimku z "od začátku života" - s ní jsem byla jen jedno léto, však o to intenzivněji, nyní jest přestěhovaná, její daleká cesta za domovem nemá konce.  

Lezení okýnkem na starý záchod, který je nyní nový - včetně okýnka, kterým konečně nezatýká a nefouká.

Maminka a krasohled. Krasohled "někde" mám, maminku neustále na dosah. Ale je to jiné, než kdy dřív.

déšť v listopadu (nebo i na jaře)

Taková voda
zmučená voda voda žal
jako ta voda
co si v ní Pilát ruce umýval

Taková voda padá
A co bys chtěl
až k srdci zamračený
když taková voda padá


A já bych chtěl
slzavý úsměv smutné ženy
co mě má ještě ráda


(František Halas Jaroslavu Seifertovi, fotila Ann někde na severu tuším)

jde to - -

 
- - všude. Být doma.

zkouším

Tak tedy - už vím co. Nepřesně, ale zkouším - - 

Pracovat a oblékat se jako elegantní muž. Košile a svetry. Vintáž, že. Míň kouřit, míň pít, víc číst a učit se francouzsky. Přestat se představovat jako ta, co se stydí. Nezačínat každou jedenapůltou větu slovem "já". Důkladně analyzovat a nezapomínat na syntézu. Myslet koncepčně a přesto nepříliš urovnaně. Vykašlat se na to, jestli je ubrus rovně a máslo na chlebu rovnoměrně. Dodělat co se nestihlo a zapomnělo, vyřídit, co dávno mělo být. Nechat opravit foťák. Být pořádně, bez výmluv. A boty - boty ze sekáče, zato s podpatkem. A těšit se z věcí, co jsou ku potěše.

Jorge Luis

Znáte takové ty pány, co jsou daleko a občas třeba i mrtví, ale vy se jich stejně bojíte a stejně k nim tajně vzhlížíte a po nocích se od nich nemůžete odtrhnout? Ten můj se jmenuje příjmením Borges a nechává lidi prožívat roky v okamžiku smrti. Bez vysvětlení, jako zázrak. A posledních pár nocí mne nechce nechat spát. (Ani nevím, na kterém obrázku se ho bát víc.) Taky takové znáte?

viola

 

Nejsou na to slova. Umřela, je to rok a půl. A já ji teď hledám v jejích knihách a skládám k sobě její básně a doufám, že až to všechno spojím a scelím dohromady, někde se - alespoň maličko - objeví. Znejte ty básně, jsou dobré.

chleba, placky i víno máme

Znovu se vracím k chvále chleba - - 


250 žitné tmavé mouky
150 pšeničné tmavé
150 normální hladké
slunečnicová a lněná semínka
lžička cukru a dvě soli 
lžíce octa
droždí 
300 ml vlažné vody
slaná voda na potření

Kvásek (droždí nadrobit, 100 ml vody, lžička cukru, necháš pět minut v teple), přidat k mouce (a semínkům - len, slunečnice - a soli) a zamíchat. Pomalu dolévat vodu s lžící octa a zadělat. Bochánek, co se nelepí, voda vyjde akorát. Hodinu pod utěrkou kyne, v teple. 

Znovu propracovat a dát do nádoby ve které se bude péct (používám hrnec s pečícím papírem) a nechat ještě tak 15 minut, aby dokynul. Doprostřed na povrchu naříznout kříž, aby chleba nepraskal. Potřít slanou vodou (půl hrnku vody, necelá lžička soli) a - do předehřáté trouby na 250 na 15 minut (až bude hnědá kůrka), posléze stáhnout tak na 160, znovu potřít slanou vodou a dopéct, asi hodinu. (Píchnout špejlí, nelepí-li se - ok.) Naposledy potřít slanou vodou a nechat vychladnout na mřížce. 

Moc dobré - chleba máme - placky máme - víno i vodku máme - pojďte.

A kytky na stůl. Pro to jaro. - Radost.

soňa.

http://dafilms.com/download/key/TyKo6G7IKO
tohle je nutné. zcela.

být Tajemství

taktedy tak a znova. jaro. je. bude. jsem. budu. hraju si a prskám vodu. po nocích se stříhám. vystříhat se hříchu. hledám místo k pohybu. raději rybník než bazén a nejraděj moře. a čím dál víc si říkám jsme lidi Tajemství. jsme lidi. je Tajemství. je to. a z toho veliká radost. velké malé hry. zamilovaná do panenky z vetešnictví a anežky kubátové. a odpuštění za kulisy v morávkově rusalce. takový je dneska den.

první

Samé nové poznatky. První zkouškové, které vskutku maturitu předčí. První vlněné kalhoty (Sisley v Unimodě za 22,-). První vlastní koblihy. První seminární práce. První herecké předváděčky. První vynadání od pana profesora a zcela po právu. První čtení statisíců preromantických a romantických her. První čtení Peera Gynta a Divoké kachny. První kvásek. Pak těsto. Pak chleba. Vlastní, doopravdy. První cigarety. První panák. První scénář na zadání. Funkční. První plechová krabička na cigarety - z vetešnictví. První vlastnoručně koupená panenka - taky z vetešnictví. Hadrová s tvrdou hlavou. Jmenuje se Annegret. 
A vůbec - všechno je fajn. Moc fajn. Což je - takhle uprostřed zkouškového a prvních čtených - skoro zvláštní. Ale fajn. Moc fajn.


Taky se máte?


PS: Péct vlastní chleba má mnoho do sebe. Za prvé - není to těžké. Za druhé - nezabere to moc času. Za třetí - můžete do něj nasypat jakákoliv semínka. Za čtvrté - víte, co v něm je. Za páté - něco se vám povede. Něco doděláte. Každý den. A když s touhle bilancí lezete do postele, je to moc dobré.


PPS: Ne poprvé, ale o to důkladněji poslouchám medvídka Pů. To byste nevěřil. Oslava, tanec a zpěv ejaja hopsasa.


PPPS: Všechno bude dobré. Ale říkejte si to sami. To je důležité.