Kytice (Karel Jaromír Erben)

Svoji Kytici jsem našla nedávno v kontejneru. Fakt.

Postavy

vždy "archetypy"
babička
matka
dcera
děcko
vodník...

Místo a čas

Čas i místo básní je poměrně neurčitý, jaksi tradiční, reflektující zvykovost. Jednotlivé básně se vždy odehrávají na vesnici v některém archetypálním prostoru (chalupa, les, náves...). Za zmínku stojí zobrazení času, který není vnímán moderně po lince, ale v souladu s přírodou, cyklicky. Jednotlivé básně se rozvíjí chronologicky v reálném čase.

Fabule - Jednotlivé balady

1. Mateřídouška (Kytice)
- Umřela matka, do hrobu dána, siroty po ní zůstaly... a tak se proměnila v drobnolistý kvítek, jež mateřídouškou nazvali. A tak byla dětem na blízku i po smrti. (Prý parafráze vlasti.)
2. Poklad - Na Velký pátek jde chudá vdova do kostela. Po cestě potká velkou jeskyni plnou zlata. Odnáší z ní zlato, ale nechá tam dítě, které už neunese. Když přijde domů, zlato se promění v hlínu a skála už je zavřená. Zoufalá matka je rok bez dítěte, po roce, zas na Velký pátek jde do kostela kolem té jeskyně a ta je otevřená a dítě žije. Odnese si ho domů a ono drží v ruce trochu zlata.
3. Svatební košile - Pro dívku přijde po vojně v noci chlapec, chce si ji hned vzít. Po cestě ji nutí odhazovat postupně všechny její křesťanské symboly (růženec, modlicí knížky). Na hřbitově ji pak chce pojmout za ženu; je mrtvý. Ona mu ale uteče do kaple, kde je na marách mrtvý. Milenec mu vždy poručí, aby otevřel dveře, dívka se modlí k panence Marii, aby neotvíral a klidně spal. Třikrát zakokrhá kohout a milenec mizí a umrlec spí. "Dobře ses panno radila, na Boha že jsi myslila a druha zlého odbyla."
4. Polednice - Matka nerozvážně zavolá na své dítě Polednici, když jej pak chce před ní ochránit, udusí jej a je patřičně zoufalá.
5. Zlatý kolovrat - Pohádka. Král je na lovu, najde chaloupku, kde mu dívka Dora dá pít. Chce si ji vzít za ženu, ale ona se chce zeptat macechy. Znovu přijíždí král, macecha mu nabízí druhou (k nerozeznání podobnou)dceru. Král ji nechce, ale zve všechny tři na hrad. Po cestě matka se setrou Doru zabijí, vyloupnou jí oči a usekají hnáty. Král si vezme sestru. Král odjíždí do války a jeho žena má tkát. Stařeček najde v lese Dořino tělo a vyšle své pachole na hrad. Vyzíská výměnou za zlatý kolovrat a přeslici oči i hnáty a poskládá znovu Doru. Když se král vrátí, kolovrátek mu prozradí, co se doopravdy stalo. On jede do lesa a vezmi si Doru za ženu. Sestře i matce nechá usekat hnáty a vyloupne jim oči.
6. Štědrý den - Dvě dívky předou len a na štědrý den se jdou podívat do jezera, co je čeká. Hanu ženich, Marii smrt. Opravdu se to vyplní. Mimo jiné popisování tradic o Vánocích. 
7. Holoubek - žena otráví svého muže, aby si mohla vzít jiného. Po třech letech však spáchá sebevraždu, protože jí zpěv holoubka na mužově hrobě stále připomíná její vinu. Dle zvyku není ani řádně pohřbená - sebevražednice.
8. Záhořovo lože - poutník jde do pekla, aby získal svůj úpis (upsal jej otec). Potkává Záhoře a ten jej prosí, aby mu pomohl se zbavit hoře. Poutník získává svůj úpis a Záhořovi radí pokání. On se kaje a za devadesát let, když se znovu setkají, je pařezem. V tu chvíli se jejich duše vznesou k nebi jako holubice. (Takže zachránění!)
9. Vodník - Vodník si šije svatební šat. Matka má zlý sen a nechce dceru pustit k vodě, aby prala. Ta ale jde a vodník ji stáhne dolů. Má tam s ní děcko. Dívka chce potěšit matku, aspoň ji pozdravit. Nechává jako zástavu v jezeře děcko a musí se vrátit do večera. Matka ji ale nepustí, chce si ji nechat doma. Vodník tedy před dveře klade uřezanou hlavu děcka a jeho tělíčko.
10. Vrba - Žena je přes den sebou, v noci vrbou. Její muž se nechce s vrbou dělit a tak vrbu skácí. Umírá ale i žena. Muž ji chce získat zpět a tak mu mrtvá poradí, aby zasadil prut a z větviček dělal děcku píšťalky, že tak bude stále s nimi. 
11. Lilie - Dívka chce být pohřbena v lese, kde zpívají ptáci. Stane se z ní pak lilie. Král  v lese potká bílou laň (duše dívky?) a chce ji zabít. Nezabije ale, všimne si lilie a zasadí si ji na zahradě. Po třech dnech se z ní stane dívka. Nesmí se k ní ale dostat sluneční světlo. Král si ji vezme, mají syna. Královna matka ji nemá ráda. Král jede do boje a matka nechává na snachu svítit. Ta i se synem umírá. Král se vrátí a proklíná matku.
12. Dceřina kletba - dialog matky s dcerou, zní mile, ale je hrůzný. Dcera má nemanželské dítě a zabije je. Posléze se oběsí, prokleje muže, který od ní odešel i matku, že ji dobře nechránila a nevychovala.
13. Věstkyně - Velmi historická, plná postav, věštkyně, která věští. Bez přímého děje, nabádá k rozumu a naději. (+ Přemysl a Libuše)

Syžet a kompozice

Kniha je sbírkou balad či básní (tzv. ohlasových - tedy inspirovaných lidovým uměním), obsahuje jich celkem 13. Velmi zajímavá je jejich kompozice ve sbírce, básně jsou vzájemně provázány určitými motivy. (Vždy zrcadlově; první poslední, druhá předposlední...) Motivy ve zkratce;
naděje - Kytice a Věštkyně
nadpřirozené síly - Polednice a Vodník
pokřivený vztah matky a dítěte - Poklad a Dceřina kletba
proměna člověka - svatební košile a Vrba
problém viny a trestu - Zlatý kolovrat a Záhořovo lože
kontrast - Štědrý den a Holoubek

Jazykové a literární prostředky

KJE využíval ve své době běžný jazyk, dnes tedy nutně archaický. Básně používají mnoho metafor, ty jsou ale velmi srozumitelné a jen přibližují a popisují. Báječná je rytmika, upomíná právě na rytmus řeči (podobně jako Janáčkova hudba).

Téma a smysl

Kytice je velmi zásadní především tím, že čerpá z lidové poesie. KJE uvádí dokonce údaje o místě a podobných textech, které sesbíral. 
V básních - a tedy lidové tvorbě - je vždy akcentován rozpor ve vztahu, jeho deformita, téma odpovědnosti, viny a trestu. Často tu hraje úlohu Bůh a možnost spasení, stejně jako strach ze zatracení. Zajímavé je, že Erben často do popředí staví ženu, nejčastěji ženu matku - jako by si byl vědom, kdo všechno nese (a musí nést) na bedrech. A to ačkoliv to bylo v rozporu s tehdejší (i nynější) prudce patriarchální kulturou.

Autor a souvislosti

Karel Jaromír Erben (1811 - 1870) byl vlastencem a "bohemistou", sbíral lidové báje, pověsti a poezii - pracoval dlouho jako archivář v Národním muzeu, kde spolupracoval třeba s Františkem Palackým. Řadí se do epochy romantismu, která je charakteristická právě příklonem k historické a tradiční lidové slovesnosti a příběhům.


Antonín Dvořák poté několik básní zpracoval jako tzv. symfonické básně.
Pak úspěšné zpracování v 70. v Semaforu - Suchý.


V roce 2000 byl podle Kytice natočen stejnojmenný film, režíroval jej František A. Brabec. Nominace na oskara. Obrovská vizuální podívaná.


(Ach, ta středoškolská kostrbatost.)

(Fotka z csfd.cz.)