Hamlet (William Shakespeare)

(Odteď už si vůbec nikdo nesmí dělat naděje na cokoliv oduševnělého, do maturity zbývá 14 dní.)

Postavy

Hamlet

král Claudius, jeho strýc

Gerturda, jeho matka

Polonius, Claudiův rádce

Ofélie, Poloniova dcera

Laertes, Poloniův syn

Horacio, Hamletův přítel

Rosentcrantz, Hamletův kamarád

Guilderstern, Hamletův kamarád

Místo a čas

Hra se odehrává v 16. století na dánském královském hradu Elsinor, během asi tří měsíců.

Fabule

Starý dánský král Hamlet zemřel. Jeho ženy i vlády se ujal Claudius, jeho bratr. Hamlet se uprostřed noci na hradbách od ducha svého zemřelého otce dozvídá, že jej zavraždil Claudius (nalil mu jed do ucha). Hamlet mu zcela nevěří, ale neví, jak se má ujistit.
Mezitím odjíždí Laertes do Francie a nakazuje Ofélii, aby si dávala pozor na Hamleta. Ten je do ní zamilovaný. Po setkání s duchem ale začne hrát bláznivého, aby mohl lépe pozorovat Claudia. Polonius má za to, že Hamlet šílí kvůli Ofélii.
Na hrad je povolán Rosentcrantz a Guilderstern, aby Hamleta rozveselili. Jsou ale Claudiovými poskoky, navíc nepříliš bystrými. Přivedou ale herce, s kterými se Hamlet smluví, aby přehráli smrt krále Hamleta. Oni to - s Hamletovým úvodem - udělají a Horacio pozoruje Claudia. Ten nakonec uteče - jeho vina je prokázána.
Hamlet přemýšlí, jak se Claudiovi pomstít. Vidí ale, že ten svého činu lituje a tak rozvažuje, co dál. Chce se poradit s matkou, když spolu rozmlouvají, hne se závěs. Hamlet si myslí, že za ním je Claudius - bodne do něj tedy. Je to ale Polonius a ten umírá.
Hamlet je pro Claudia nebezpečný, posílá jej proto na studia do Anglie s dopisem, že hned jak přijede, má být popraven. Hamlet lest prohlédne a vrací se do Dánska.
Mezitím na Elsinoru zešílí a zabije se Ofélie (nemůže přestát Hamletův odjezd a  smrt svého otce Polonia). Claudius pak navede Laerta (který chce pomstít otce i sestru), aby Hamleta vyzval na souboj. Výsledek si pojistí tím, že Laertes dostane ostrý meč namočený v jedu a také tím, že pro Hamleta je nachystáno otrávené víno. Hamlet ale Laerta přemůže, sám je však smrtelně raněn (jed na meči). Dřív než zemře však probodne Claudia. Když to spatří královna, vypije číši jedu (která byla nachystána pro Hamleta). Na konci tedy umírají všichni (R&G byli zabiti v Anglii místo Hamleta) a jediný, kdo přežil je přítel Horacius, který o všem podává svědectví.

Syžet a kompozice

Děleno na jednotlivá jednání, scény a výstupy. Dělení se ale liší, není původní, originálně se hra hrála v kuse.

Jazykové a literární prostředky

Základním, nosným kamenem dramatu je dialog. Zde ho ale Shakespeare povýšil až k vnitřnímu dialogu - chcete-li monologu s mnoha filozofickými linkami. Text je ale i s těmito vystaven vskutku mistrně, má spád, graduje. Protože Shakespeare byl ve své tvorbě značně omezen prostředky, vše, co na jevišti "vidíme" je doslovně zmiňováno v textu, tak, aby případné technické nedokonalosti nebyly na překážku porozumění. Zároveň ale tyto "textové-scénické" poznámky neruší. (Např. Ale Hamlete - proč odcházíš na hradby? Ty máš horečku... To jsou věci, které prostě nezahrajete.)
Často píše blakversem - nerýmovaným veršem o pěti jambických stopách.

Téma a smysl

Hra promlouvá o zodpovědnosti za své činy, o nenaplněné lásce a vlastní schopnosti čelit společenskému tlaku (Hamlet).

Autor a souvislosti
O Williamu Shakespearovi se často říká, že je největším dramatikem všech dob. Pan profesor Srba je opatrnější, říkal, že všechno už obsáhli antičtí dramatici. A tu trochu, co neobsáhli, pak Shakespeare zalepil.
William Shakespeare žil v Anglii na přelomu 16. a 17. století. Byl básníkem a dramatikem, psal sonety (nejlepší překlad pochází od Jana Vladislava) i dlouhé epické skladby. Je nutno podotknout, že o autorství jeho her se vedou značné spory, Shakespeare totiž často využíval "lidové" náměty, přepracovával již zpracovanou látku a vůbec - svým psaním se snažil zavděčit davům. Z davů totiž žil.  Psal proto (především zpočátku) hlavně komedie a historická dramata po kterých byla poptávka. S divadlem kočoval od města k městu.
Za zmínku stojí způsob psaní jeho her - protože byl autorem, zároveň i režisérem a hercem, často úplně chybí scénické poznámky (viz "jazykové prostředky").

Shakespearovo dílo můžeme rozčlenit do čtyř částí;
tragédie: Hamlet, Othello, Macbeth, Romeo a Julie, Král Lear, Titus Andronicus
komedie: Kupec Benátský, Zkrocení zlé ženy, Konec dobrý, všechno dobré, Veselé paničky Windsorské, Sen noci svatojánské
historické hry: Jindřich VIII., Richard III.
poesie a pohádky: sonety a Zimní pohádka

K našim nejlepším "shakespearologům" patří Alois Bejblík (Svět za časů Shakespeara) a Ivo Osolsobě, který se zabývá především religiózní stránkou Shakespearova díla.

A nutno promluvit o divadle! Totiž Mikuláškův Hamlet v Huse je přelomový zážitek. Zdvojení postav, hlína metaforou smrti. Báječný výstup Vyorálka a Anežky Kubátové. Jemně ironické, citlivé zpracování, která nehrne aktuálnost přes aktualizace, ale přes lidskou přirozenost. (Odtud fotka.)

Tom Stoppard - Rosentkrantz a Guilderstern jsou mrtvi. (Současný britský dramatik narozený ve Zlíně. - To má jistě Adinka radost!)