taťka Pollit
Mamka, jeho žena
Brick, jejich syn
Margareta (Maggie), jeho žena
Gooper, jejich syn
Mae, jeho žena
jejich děti
důstojný pán Tooker
doktor Baugh
Místo a čas
Rodinný dům nedaleko amerických plantáží na začátku 20. století.
Fabule
Taťka Pollit umírá na rakovinu a sjede se k němu celá rodina - dva synové s ženami, jeden z toho i s dětmi. Je s ním i jeho žena. V této konstelaci se otevírá prostor spletitých vztahů mezi jednotlivými členy rodiny, podnětem k vyjevování všeho je tahanice o Taťkovo dědictví.
Margareta a Brick nemají děti, ale Taťka má Bricka raději než Goopera. To těžce nese Mae, která má vše do detailů promyšlené a chce dědictví. Jsou přece s Gooprem a dětmi ukázkovou rodinou.
Ve všeobecné snaze vytvořit pohodu a přiklonit si Taťku na svou stranu, mu zalžou o jeho diagnóze - prý neumírá. Taťka ve znovunabyté síle chce promluvit do duše Brickovi (který má mimo jiné zlomenou nohu a plazí se všude s berlemi), který pořád pije - nutí jej uznat, že mu alkohol přerostl přes hlavu a chce ho ze závislosti dostat skrze dítě, které si má pořídit. Margareta zároveň chce přivést na svět dítě, aby si dědictví a náklonnost Taťky zajistila. Brick se ale Margaretě vyhýbá a během rozhovoru s Taťtkou se mu "mstí" za tvrdá slova tím, že mu prozdradí jeho diagnózu.
Otec se mu vyznává z faktu, že mamku nikdy nemiloval. Brick je jím donucen k litanii a vysvětlení dívného homosexuálního vztahu s mrtvým přítelem Skipperem.
Diagnózu mladí poté prozradí i matce, kterou to zděsí. Ve třetí části jde už jen od vztah mezi mladými - zasahuje sem hlavně Margareta, která Bricka donutí stylem "když se se mnou vyspíš, dám ti alkohol" k sexu. Poté vstupuje do debaty informací, že čeká dítě (ta je sice nepravdivá, ale o to nejde. Jde o tu potenciální možnost - může čekat dítě a tedy splnila podmínku). Vítězem celé hry je tedy nakonec Margareta, která se díky vší snaze nakonec i sblíží s Brickem. Je to ale hořké vítězství, vítězství kočky, která se dokázala na rozpálené střeše udržet nejdéle. Má tedy nejlepší rozhled, ale zároveň nejvíc spálený tlapky.
Margareta a Brick nemají děti, ale Taťka má Bricka raději než Goopera. To těžce nese Mae, která má vše do detailů promyšlené a chce dědictví. Jsou přece s Gooprem a dětmi ukázkovou rodinou.
Ve všeobecné snaze vytvořit pohodu a přiklonit si Taťku na svou stranu, mu zalžou o jeho diagnóze - prý neumírá. Taťka ve znovunabyté síle chce promluvit do duše Brickovi (který má mimo jiné zlomenou nohu a plazí se všude s berlemi), který pořád pije - nutí jej uznat, že mu alkohol přerostl přes hlavu a chce ho ze závislosti dostat skrze dítě, které si má pořídit. Margareta zároveň chce přivést na svět dítě, aby si dědictví a náklonnost Taťky zajistila. Brick se ale Margaretě vyhýbá a během rozhovoru s Taťtkou se mu "mstí" za tvrdá slova tím, že mu prozdradí jeho diagnózu.
Otec se mu vyznává z faktu, že mamku nikdy nemiloval. Brick je jím donucen k litanii a vysvětlení dívného homosexuálního vztahu s mrtvým přítelem Skipperem.
Diagnózu mladí poté prozradí i matce, kterou to zděsí. Ve třetí části jde už jen od vztah mezi mladými - zasahuje sem hlavně Margareta, která Bricka donutí stylem "když se se mnou vyspíš, dám ti alkohol" k sexu. Poté vstupuje do debaty informací, že čeká dítě (ta je sice nepravdivá, ale o to nejde. Jde o tu potenciální možnost - může čekat dítě a tedy splnila podmínku). Vítězem celé hry je tedy nakonec Margareta, která se díky vší snaze nakonec i sblíží s Brickem. Je to ale hořké vítězství, vítězství kočky, která se dokázala na rozpálené střeše udržet nejdéle. Má tedy nejlepší rozhled, ale zároveň nejvíc spálený tlapky.
Syžet a kompozice
Tři dějství, závěrečné se odehrává bez Taťky. Všechno se staví na konfliktech, kterých hra obsahuje celou škálu - od dětských sporů a sporů žabomyších (chceš deku, nechce deku) až ke konfliktům mezi rodinami Goopra a Bricka. Velkou plochu pak zabírá i konflikt vnitřní, především ten Brickův, který je ventilován v dialogickém monologu k Maggie nebo otci.
Jazykové a literární prostředky
Williamsovy dialogy jsou psány báječně - a to i v překladu. Jsou navýsost lidské, běžné, hovorové. Jazyk má mnoho odstínů, každý mluví po svém a demonstruje tím svůj charakter.
Téma a smysl
Hra především vyjevuje běžný rodinný život, který se na podkladu jednoho konfliktu vzpíná a vytrhává svým aktérům z rukou. Spíše než o psychologickou drobnokresbu jde o síť vztahů, do které jednotlivci padají a z které vstávají. Williams nijak zvlášť nezobrazuje motivace, ukazuje ale jiskry odlétající z plošek, kde se jednotliví lidé dotknou. Je to hra především o člověku a jeho způsobu žití. Velmi zajímavý je půdorys dramatu; odehrává se totiž v jednom domě, kde prakticky neexistuje soukromí (umocněno "vševědoucí" mamkou, která může kdykoliv do jakéhokoliv pokoje).
Burani svou inscenaci Zvěřince uvádí slovy "jak se dostat ze zatlučené rakve a nevyrvat přitom ani hřebík?" A to platí i tady. Jak sakra vyřešit situaci a nikomu neublížit. A mít z toho prospěch. A co je správné? A co je možné? A co je lidské? A je-li to lidské, může to být špatné?
A kdo je vlastně ten ubohý? A co mezi lidmi znamená vítězství?
Burani svou inscenaci Zvěřince uvádí slovy "jak se dostat ze zatlučené rakve a nevyrvat přitom ani hřebík?" A to platí i tady. Jak sakra vyřešit situaci a nikomu neublížit. A mít z toho prospěch. A co je správné? A co je možné? A co je lidské? A je-li to lidské, může to být špatné?
A kdo je vlastně ten ubohý? A co mezi lidmi znamená vítězství?
Autor a souvislosti
Tennessee Williams (1911 - 1983) byl přední americký dramatik, představitel psychologického dramatu. Dostal Pulitzerovu cenu.
Napsal třeba i Tramvaj do stanice Touha a Skleněný zvěřinec, soubor povídek Louka modrých dětí. A Zvěřinec hrajou v Buranteatru, obecně se soudí, že dobře. Především byla ale Kočka v roce 1955 zfilmována a tato adaptace je velmi ceněna.
Napsal třeba i Tramvaj do stanice Touha a Skleněný zvěřinec, soubor povídek Louka modrých dětí. A Zvěřinec hrajou v Buranteatru, obecně se soudí, že dobře. Především byla ale Kočka v roce 1955 zfilmována a tato adaptace je velmi ceněna.
(Fotka odsud.)
Žádné komentáře:
Okomentovat