Zahradní slavnost (Václav Havel)

Zahradní slavnost byla jednou z her, které Morávek (a Oslzlý) zahrnuli do své inscenace Cirkus Havel aneb My všichni jsme Láďa. A dobře zahrnuli.  

Postavy

Hugo Pludek

Oldřich Pludek, jeho otec

Božena Pludková, jeho matka

Petr Pludek, jeho bratr

Amálka, Petrova snoubenka

zahajovač Ferda Plzák

František Kalabis, Oldřichův známý

tajemnice

tajemník

ředitel

Místo a čas

Hra se odehrává během několika málo dnů nejspíše v Praze. Je to ale jedno. Mohlo by to být několik více dnů a jakékoliv jiné město či vesnice. 

Fabule

Neúspěšný syn Hugo Pludek je svými rodiči poslán na Zahradní slavnost Likvidačního úřadu, kterou pořádá Zahajovačská služba. Má se tam setkat s tatínkovým známým a dostat od něj tip na zaměstnání. Na Zahradní slavnosti se však rychle zamotá do hovorů tamních pořadatelů a díky své tomu, že rychle pochopí, resp. naučí se ovládat jejich způsob vyjadřování, stává se zanedlouho hlavním likvidátorem. Nad ránem se vrací domů, ale rodiče jej nepoznávají. Když se ho zeptají, kdo vlastně je, rozvede dlouhou nicneřešící úvahu na toto téma.

Syžet a kompozice

Členěno do čtyř vzájemně navazujících dějství. Ačkoliv by měl být hlavním syžetovým nástrojem konflikt mezi postavami, ten bývá jen naznačen. Dialog totiž většinou ustrne po pár úvodních slovech a buď se zacyklí, nebo je uspán monotónním projevem či úvahou.

Jazykové a literární prostředky

Pro Havlovy hry je typické určité pojetí jazyka, který se stává další platformou pro vyjádření. Nikoliv obsahové, ale formální. V Zahradní slavnosti všichni mluví velmi specificky, ne co se týká slov samotných, ale jejich skládání za sebe. Nelze si porozumět, nelze se domluvit. Každý trvá na svém. Každý svými slovy.

Téma a smysl

Interpretace v tomto případě je obrovské pole. Nelze tu příliš psychologizovat - a není to ani vhodné - spíš je ku prospěchu věci dívat se z odstupu. Postavy i příběh jsou Havlovi nástrojem, skrze který sděluje cosi o absurditě tehdejšího světa.
Zajímavá je úvaha o přesahu do současnosti; hra je totiž navýsost jazyková a její adaptace do dnešních poměrů by znamenalo zachovat smysl, ale úplně přepsat jednotlivá vyjádření, protože používaná jazyková struktura se od 60. let proměnila.

Autor a souvislosti

Václav Havel a disent a souvislosti a "pravdaaláskazvítězínadlžíanenávistí!" a šestatřicátníci (Jiří Paukert - Kuběna, Josef Topol, Jan Zábrana, Viola, Pavel Švanda) a Charta a VONS a OF a prezident a Odcházení v Arše a Divadlo na Zábradlí a Odcházení v kině a Prase v Huse.

Absurdní drama

Jako směr avantgardního divadla, který na světlo světa zavedl Samuel Beckett se svým Čekáním na Godota.  AD jako takové nemá daleko k existencionalismu, ukazuje člověka jako osamoceného tvora, kterému je dáno - v dnešní postmoderní době - se nedorozumět a ostatními. Charakteristickým rysem AD je deformace, devastace a devalvace všech dříve platných norem - ať už jazykových, výrazových či "divadelních " (postavy, scéna, způsob hraní). Ačkoliv stále používá dialog, který umožňuje komunikaci, využitím vyprázdněných replik znemožňuje dorozumění. Přesto však nejde primárně o zoufalství, spíše o snahu poukázat na tento fakt v reálném životě. AD samotnému není vzdálený (i černý) humor.