Ucho je ukázka blbé doby v plné kráse. Nehraje si na nadčasovost a přesto ji v sobě skrývá. A především je mistrným dílem svého žánru, když čtete, přímo vidíte. A to se nestává často.
Postavy
Ludvík
Anna
jejich syn
ministr Košara
agenti a šoféři, tajní a netajní
staří i noví přátelé
Místo a čas
Nejspíš Praha, vilová čtvrť, padesátá léta. Z prvorepublikových domů jsou vystěhováni ti, kteří si je postavili a byty jsou rozdány tě,kteří si je zasloužili. Stranickou příslušností, pílí a fízlováním. Miluju to slovo. Povídka se rozehrává v jediné noci v jediném z těch domů.
Fabule
Luděk s Annou se vrací z večírku. Ministr a pár dalších známých (pan Klepáč, kupříkladu) se celý večer bavili ve speciálním salonku. Luďka s Annou ale nepozvali. Anna je opilá a nevrlá, Luděk zapomněl na výročí. Desáté. Vystupují z vládního taxíku, který je po Praze vozil zbytečně dlouho, cizí šofér snad zabloudil. Anna nemá klíče, ačkoliv zamykala. A je odemčeno. Ačkoliv zamykala. Ludvík něco tuší. Anna se s ním chce vykoupat a oslavit výročí. On potřebuje spálit papíry. Něco hledá. Pořád něco hledá. V tom domě není nic na svém místě.
V zahradě chlap. U lepáčů (naproti) se svítí, ale tady vypadl proud. O Uchu se ví, je v ložnici a předsíni, ale v dětském pokoji, na záchodě a v kuchyni ne. Tedy - až dosud. Ludvík se dál snaží zničit všechny kompromitující materiály a schválně do Ucha mluví o tom, jak se s ministrem (jež byl poradcem) nemohl nikdy shodnout. Anna naivně tvrdí, že to přeci není pravda. Po chvilce vše přejde až do fyzického střetu - Ludvík po něm Anně vyjevuje, že ministra Košaru zavřeli. A s ním další. Oba se začnou bát. O sebe, o syna. Horečnatě uklízí a pálí. Když nachází Ucho i v kuchyni a koupelně, je jim jasné, že je konec. Všichni slyšeli všechno. Ludvík se balí do kriminálu, Anna se v posledním vypětí sil rozhodne ztrhat všechny Uši. Synovi do aktovky schovají dokumenty a zlato. Je ráno. Zvoní telefon, který byl dosud hluchý. Je ráno, zvoní telefon a volá Soudruh. Luděk je jmenován ministrem. Je ráno, ministr Ludvík jde do práce a zprávu o cihelnách elegantně hodí pod stůl. Odpoledne všechny dokumenty (ve starém vojenském kufru) hodí do popelnice.
V zahradě chlap. U lepáčů (naproti) se svítí, ale tady vypadl proud. O Uchu se ví, je v ložnici a předsíni, ale v dětském pokoji, na záchodě a v kuchyni ne. Tedy - až dosud. Ludvík se dál snaží zničit všechny kompromitující materiály a schválně do Ucha mluví o tom, jak se s ministrem (jež byl poradcem) nemohl nikdy shodnout. Anna naivně tvrdí, že to přeci není pravda. Po chvilce vše přejde až do fyzického střetu - Ludvík po něm Anně vyjevuje, že ministra Košaru zavřeli. A s ním další. Oba se začnou bát. O sebe, o syna. Horečnatě uklízí a pálí. Když nachází Ucho i v kuchyni a koupelně, je jim jasné, že je konec. Všichni slyšeli všechno. Ludvík se balí do kriminálu, Anna se v posledním vypětí sil rozhodne ztrhat všechny Uši. Synovi do aktovky schovají dokumenty a zlato. Je ráno. Zvoní telefon, který byl dosud hluchý. Je ráno, zvoní telefon a volá Soudruh. Luděk je jmenován ministrem. Je ráno, ministr Ludvík jde do práce a zprávu o cihelnách elegantně hodí pod stůl. Odpoledne všechny dokumenty (ve starém vojenském kufru) hodí do popelnice.
Syžet a kompozice
Celá kniha je členěna do mnoha jednotlivých kapitol, často ne nepodobných filmovým režisérským poznámkám - jedna kapitola dialog, druhá popis "snímané" scény. Hlavními tu tedy jsou dva prvky - právě dialog a poté líčení prostoru. Zajímavě se tu střídají časové linky, existují tu jakési retrospektivní "prostřihy". Mluvíme tedy o filmové povídce!
Jazykové a literární prostředky
Maximálně hovorový jazyk plný vulgarismů a idiomů. Včetně jazykové komiky. Nadsázka, ironie. A přitom zoufalství. A právě to všechnu tu sprostotu a opilství ospravedlňuje. Ani já se nemusela stydět. A strach, všudypřítomný strach z toho dělá thriller.
Téma a smysl
Jsou tu dvě roviny, o kterých lze mluvit. Jedna čistě politická a druhá vztahová. Ta je zajímavější, je v ní obsažen vývoj postav, je barvitější a bohatší. První - oproti tomu - zas dává prostor pro mnoho výkladů a je tak hezky tajemná.
Souvislosti politické roviny díla nás uvádí do reality totalitního státu. V rámci knihy je to zcela specifický, československý komunistický stát, ale je možné jej vnímat i obecně, protože praktiky těchto se neliší. Odposlouchávání, strach, nesvoboda, ponížení, determinace člověka v zájmu společnosti. (Paralela v 1984, ach, středoškolský oslí můstek!) Zajímavý by ale mohla být motivace Strany. Proč odposlouchává? Aby si všechno pojistila. Ale proč tento zoufalý večer a noc? Aby zjistila, co na to Ludvík bude říkat, zdali ji nebude proklínat? Aby ho vystrašila, demonstrovala svou sílu? Aby se ujistila v tom, že tomuto muži opravdu může svěřit funkci? Věřím, že celá noc byla fingovaná. Šlo o demonstraci síly, o strach, který se manželům vryje pod kůži a díky kterému budou ovladatelní.
Úroveň vztahová a psychologická je vlastně jednoduchá, reflektuje reakci člověka na stresovou situaci. Zajímavé na ní je především proměna Luďka, který je nejprve odhodlán bojovat, poté se bojí, následně je mu všechno jedno, protože nic nemůže ovlivnit. A pak se zas bojí. Anna je celou dobu opilá, což její psychologický rozbor znemožňuje. A nakonec se spolu zařadí do šedi. Bojí se protestovat a chtějí dobré místo. Ach.
Souvislosti politické roviny díla nás uvádí do reality totalitního státu. V rámci knihy je to zcela specifický, československý komunistický stát, ale je možné jej vnímat i obecně, protože praktiky těchto se neliší. Odposlouchávání, strach, nesvoboda, ponížení, determinace člověka v zájmu společnosti. (Paralela v 1984, ach, středoškolský oslí můstek!) Zajímavý by ale mohla být motivace Strany. Proč odposlouchává? Aby si všechno pojistila. Ale proč tento zoufalý večer a noc? Aby zjistila, co na to Ludvík bude říkat, zdali ji nebude proklínat? Aby ho vystrašila, demonstrovala svou sílu? Aby se ujistila v tom, že tomuto muži opravdu může svěřit funkci? Věřím, že celá noc byla fingovaná. Šlo o demonstraci síly, o strach, který se manželům vryje pod kůži a díky kterému budou ovladatelní.
Úroveň vztahová a psychologická je vlastně jednoduchá, reflektuje reakci člověka na stresovou situaci. Zajímavé na ní je především proměna Luďka, který je nejprve odhodlán bojovat, poté se bojí, následně je mu všechno jedno, protože nic nemůže ovlivnit. A pak se zas bojí. Anna je celou dobu opilá, což její psychologický rozbor znemožňuje. A nakonec se spolu zařadí do šedi. Bojí se protestovat a chtějí dobré místo. Ach.
Autor a souvislosti
Jan Procházka (1929 - 1971) byl scénárista a spisovatel a reformní komunista. V době normalizace však byl zakázán a filmy, kterým psal scénáře, byly uváděny pod cizím jménem (Kočár do Vídně s Karlem Kachyňou, Páni kluci, Už zase skáču přes kaluže).
Inscenace v Hadivadle
Recenze bude, po maturitě. Přísahám. (Nebylo to tak zlé, ale v Hadivadle snad neexistuje dramaturg. Nebo si neuvědomil, že divadlo nemůže být film; že s filmovým scénářem je třeba trochu pracovat, než se z něj stane divadelní. Ale uznávám, mé výhrady jsou do značné míry způsobeny tím, že specifická poetika, kterou si Hadivadlo posledních pár sezon buduje, mi není příliš blízká.
 |
A jedna fotka z Hadivadla. Na závěr, že.
Žádné komentáře:
Okomentovat