Hordubal (Karel Čapek)

Povídka, či spíše novela Hordubal je součástí volné trilogie, do které Karel Čapek zařadil ještě novely Povětroň a Obyčejný život. Tato trilogie bývá nazývána "noetickou", tedy hledající "způsob pravdivého poznání". Společným tématem všem třem textům je hledání hodnoty lidského života,  pravdy, kterou tento život obsahuje i obecně - jeho smyslu (který je v různých pohledech proměnlivý - a jsme kolečkem zpět u pravdy!)... 
Všechny tyto texty se ptají po smyslu existence, po tom, jak a proč tu každý z nás je. A musíme Čapkovi přiznat, že se ptá bravurně.

Postavy

Hordubal

Polana

Hafie

Štěpán Manya

Miša

Starosta Gerič

notář, doktor

soudce, vyšetřovatel

nádeníci a čeládka

Místo a čas

Povídka se odehrává kdesi na podkarpatské Rusi, ve vesničce Krivé. Jedna rovina, Hordubalovo vzpomínání, poté zasahuje do horké reality dolů v USA. Posledním místem, kde se vše odehrává je soud v okresním městě. Syžetový čas povídky zahrnuje asi půlrok, od chvíle, kdy se Hordubal vrací domů, až k vynesení rozsudku. Čas fabule navíc obsahuje ještě linii Hordubalových vzpomínek.

Fabule

1. část - Hordubal se vrací

Hordubal se po osmi letech vrací domů z Ameriky. Těší se na Polanu, nyní jedenáctiletou Hafii a svůj statek. Doma ale nachází Polanu, která je nevrlá a nepříjemná a dcerku, která se ho bojí. Obojí zprvu přičítá dlouhé odluce, postupně ale vidí vztah mezi Polanou a Štěpánem a tak Hordubal Štěpána vyžene. Na to ale odmítá přistoupit Polana, tvrdí, že bez Štěpána chod statku nezvládnou zabezpečit (mluví především o koních, ale hlavně o snahu mít Štěpána v dosahu). Prací zubožený Hordubal si nakonec chce Polanu usmířit a přijímá tedy Štěpána znovu do služby. Aby se nešířily klepy, zaslíbí mu svou Hafii. Štěpánovi se ale ve vsi posmívají a tak i toto řešení ztroskotá. Štěpán je vyhnán a Hordubal se jde projít do hor, jde za Mišou. Po cestě ho zastihne šílená bouře, Miša ho musí usušit, dává mu pít a Hordubal se ho ptá, zdali se člověk může umřít sám. Nechává u něj také vzkaz, totiž, že Polana je dobrá žena. Zanedlouho se Hordubal vrací do Krivé, lehá si do postele, není mu dobře. Ráno se už neprobudí. 

2. část - vyšetřování

K Hordubalovi je zavolán doktor, který konstatuje smrt. Mluví ale i o tom, že byl Hordubal na smrt nemocný, z toho prachu, který dýchal v dolech. Zjišťuje ale, že byl zároveň i zavražděn. Jako vražedná zbraň je posléze označena tenká jehlice na spravování košíků.

3. část - soud

Z Hordubalovy vraždy je usvědčena Polana a Štěpán. Důkazy ale nejsou příliš dokonalé. Srdce se po pitvě ztratilo. Každý mluví jinak.  Polana Hordubalová je v sedmém měsíci, to dítě tedy nemůže být Hordubalovo. Ale Hordubal by stejně té noci zemřel. Hafie žije u příbuzných.

Sujet a kompozice

Novela je součástí trilogie, sama se dělí na tři částí, které se jednotlivě dělí ještě na kapitoly. Nejdůležitější linií je zde Hordubalovo vyprávění a prožívání, a následné rozplétání vraždy tedy znovu fabule. Text v napjatých chvílích dostává podobu až filmového libreta, poté, během vyšetřování se zas stává detektivkou.

Jazykové a literární prostředky

Čapek dokáže zcela mistrně pracovat s jazykem, charakterizuje jím své postavy, dodává jim jím odvahy i pokory. Zároveň je ale řečí odlišuje, jinak mluví navrácený amerikán, jinak starousedlník a jinak soudci a páni z města. Velmi často používá přímou řeč, stejně jako vnitřní monology jednotlivých postav (hlavně Hordubala, občas i Polany).

Téma a smysl

Nazývá-li se trilogie noetická, má to smysl. Vskutku, i tento text promlouvá o relativnosti pravdy. Pozoruhodné je, že se Čapek snaží udržet pevné hodnoty, nenechat je zrelativizovat. Jakoby se na pravdu dalo nahlížet z více stran, ale hodnoty by měly být neměnné. 
Zároveň je tu ale jasně patrný střet mezi tradičním, konzervativním životem Hordubala a horkokrevným, neutuchajícím napětím Štěpána. 

Čapek tu nabízí otevřenou dlaň, nechává nás, abychom si vybrali to podstatné pro nás. Pro někoho pravda, pro někoho (nadčasový) motiv vykořenění a snaha o jeho zvládnutí. Pro někoho snaha navrátit se - či přiblížit - k neznámému a přece vlastnímu (Hafie).

U maturity bychom se ale měli držet té relativní pravdivosti a různých možností přístupu k ní. Možno podotknout, že se zde projevuje mimo relativismus a postmoderní filosofii i filosofie pragmatismu (až utilitarismu), především ve chvíli, kdy je třeba rozhodnout, bude-li Hordubalův případ vyšetřován jako vražda, když by přece stejně do rána umřel.

Další možnost zmínky - právě ta sociologická stránka; tradiční, vesničtí chtějí zachovat integritu rodiny, městští lidé stojí o neosobní a možná neprospěšnou pravdu.
Nutno podotknout, že novela je inspirována skutečnou událostí, Čapek to píše hned v úvodu. 

Autor a souvislosti 

Karel Čapek (1890 - 1938) po skončení první světové války pracoval nejdříve v Národních listech, poté v Lidových novinách. Nějakou dobu i ve Vinohradském divadle. Byl členem PEN klubu a pátečníků (ach, jen nesrovnávat!). Zemřel nemocný, nedlouho nato jej ale mělo zatknout gestapo. Jeho bratr, Josef Čapek (člen Tvrdošíjných!) zemřel v koncentráku.

Čapkovo dílo bývá děleno na dvě linie, ta první je v mnoha ohledech zajímavější, protože není svázaná s dobovým prostředím, témata jsou nadčasová. Řadí se sem především prózy, noetická trilogie, povídky... Druhá linie, utopická, z jasných důvodů nadčasovost ztrácí, nicméně i ta zaslouží pozornost. Sem se řadí Čapkovy hry a utopické romány.

Texty: Věc Makropulos, R.U.R., Krakratit, Zahradníkův rok, Povětroň, Obyčejný život, Život a dílo skladatele Foltýna, Ze života hmyzu, Bílá nemoc, Matka... Čapek překladatel: Francouzská poezie nové doby (od Martina, Paul Fort: Velryby (Les Baleines), Magorovo oblíbené - - miluju souvislosti!)

I zde bych chtěla vypíchnout - krom dvou filmových zpracování - i zpracování divadelní, pocházející z roku 2010. Jan Antonín Pitínský vytvořil v DHNP neobvyklou koláž obrazů, inscenaci, která jiskří a vyjevuje se stokrát nově. Pitínský dokázal pojmout Čapka moderně, ale nenásilně, tak, že inscenace mluví k současnému publiku bez povrchních, prvoplánových aktualizací a přece silně, i v dobovém kontextu.

(Fotka ze stránek Husy na provázku. Láry Hauser byl nominován na Radoka za hlavní postavu.)