Přivedla mě k tomu kamarádka Denisa, četla o seznamech knihu. A kamarád Jáchym mi nedlouho předtím věnoval malý, černý, linkovaný zápisník (skoro jako Moleskine), abych měla kam psát básně. Ale protože jsem pobrala rozum a přestala psát básně, rozhodla jsem se jej využít smysluplněji. V rámci úklidu ve všem svém jsem se rozhodla uklidit si i v hlavě. Každá stránka je nadepsána jinak.
Jména pro budoucí dceru (dcery).
Jména pro budoucího syna (syny).
Knihy, které mám ráda.
Knihy, které chci číst.
Knihy, které chci.
Oblíbené básně v plném znění.
Oblíbení prozaici.
Oblíbení básníci.
Filmy, které jsem viděla.
Filmy, které chci vidět.
Co chci zažít.
Co nesnáším.
Oblíbené inscenace.
Milí režiséři a divadla.
...
Je to vskutku báječné - takový pořádek, všechno úhledně srovnané v linkách. A moje touha vlastnit je ukojena drobnými písmenky. Nevadí, že ty knihy, divadla, zážitky, věci nemám. Mám je totiž napsané.
Co vy (chachá - kdo vy?), taky máte seznamy? A dlouhé? A na papíře? V kompjůtru? V hlavě?
Co vy (chachá - kdo vy?), taky máte seznamy? A dlouhé? A na papíře? V kompjůtru? V hlavě?
Žádné komentáře:
Okomentovat