Předem - uznávám, že je to literárně hodnotná kniha. Intelektuální.
Nicméně mě neskutečně štve. Nelíbí se mi jazyk zahlcený zbytečnostmi, manýrami. Nelíbí se mi text zahlcený slovy až k úplnému zastření smyslu. Nelíbí se mi odbočky a odbíhání, spoustu intelektuálna, které z toho ční, jak kdyby jej tam někdo natloukl pěstí. Nelíbí se mi Kunderův cynismus. Nelíbí se mi, co se v knize děje. Žena zredukována na bytí pro sex. Pro ukojení, pro pomstu. (Uznávám ale, že je to "dobře" vymyšlené. A napsané - z určitého úhlu - jistě též.) Nelíbí se mi charaktery, z kterých se ukazuje jen (ta právě vhodná) půlka.
Co se mi líbilo - část zabývající se Lucií, která smysluplně reflektuje hlavní téma. A "díl" o Kostkovi. Křesťanství tam totiž suverénně nabourávalo ten vše prostupující cynismus. Ne vždy v dobrém, ale s nadějí.
Film mi přišel poměrně dobře udělaný, ačkoliv vypustili linku Lucie, dokázali se držet podstatného.
O co tu vlastně jde?
Primárně o totalitu, která i pitomý žert zvrátí proti jeho strůjci. Stačí klopýtnutí a celý život je v háji. Román ukazuje nějakou cestu jako nezvratitelnost v soukolí. Jedno rozhodnutí určuje směr na zbytek života -> absence svobory.
Hlavní téma je, dle mého, otázka "určenosti" člověka. Otázka toho, jak člověk může - a nemůže ovlivnit - to, kým je. Aplikováno do normalizačního československa - tedy: do jaké míry je člověk sebou a odkdy se stává pouze objektem "moci". (Kostrbaté, ale přesně středoškolské. :))
Postavy:
Ludvík Jahn – hlavní postava
Markéta – jeho první láska
Lucie – jeho druhá láska, na vojně
Helena – žena, kterou potkal a mstil se na ní
Jaroslav – starší pán, který se snaží uchovat tradice a miluje svého syna Vladimíra. S Ludvíkem hrával v cimbálovce.
Kostka – lékař, dávný Ludvíkův známý, křesťan, kterého vyhodili ze školy. Staral se o Lucii.
Karel Zemánek – dávný Ludvíkův známý, bývalý manžel Heleny. Odsouhlasil Ludvíkův vyhazov ze školy.
Osnova
1. díl – Ludvík
Krátký úvod – skok přímo do současné situace. Ludvík jede do městečka, kde se má setkat s Helenou. Potkává Kostku a půjčuje si od něj byt. Potkává i Lucii coby holičku.
2. díl – Helena
Úvod z Helenina pohledu. Zamilovaná do Ludvíka, naštvaná na život. Promrhala jej. Stále věří komunismu jako náboženství - -
3. díl – Ludvík
Obsáhlejší část, ve které Ludvík líčí svůj život dosud. Potkal Markétu. Byli komunisté, hráli v cimbálce. Napsal Markétě (hloupé, rovné a zaslepené holčičce) vzkaz. Pesimistický, vzývající Trockého. (Trockismus si je vědom faktu, že v socialistické společnosti si nejsou všichni rovni – požaduje socialistickou revoluci jako permanentní proces, které sráží všechny na jednu úroveň. Jasné.) Byl to vtip, ale chopili se jej další lidé. Vyhodili ho funkce SSM, potom i ze školy. Musel narukovat. K pétépákům. Černé výložky. Těžba v ostravských dolech.
Vojna a události na ní. Nespravedlnosti a šikany. Samota rozervaného kluka, který ztratil lásku. Zas sex, snaha najít. Několikrát se s ženou střetne, ale nikdy slavně. Pak potká Lucii. Půl roku si píší, nosí květiny. On za ní nakonec uteče, na jednu noc. Jsou domluvení, Lucie mu slíbila ukojení. Odmítla. Zlobil se. Lucie utekla. Poté Ludvík pracoval ještě pár let v dolech.
4. díl – Jaroslav
Starý, asi čtyřicetiletý muž. Mluví o tradicích, o tom, jak chtěl za války a po ní pozvednout češství. Lidová hudba. Muzika. Chystá se Jízda Králů. Králem bude jeho syn, stejně jako on, před dvaceti lety. Chce zachovat tradice, je si ale vědom toho, že nedělá to, co chce. Hraje v područí komunismu. Nedovedl lidovou hudbu oživit, aktualizovat. Aktualizace totiž neznamená vrazit mezi Holku modrookou a šafářův dvoreček traktor.
5. díl – Helena
Ludvík se s Helenou setká v městečku, kde bude jízda Králů. Pomstí se na ní jejímu muži, který ho před lety vyhodil ze školy. Zapálený komunista. Zmocňuje se Heleny, jakoby kradl to nejcennější, co Karel Zemánek má. Helena je předmět pomsty, ne žena. Ona se však šíleně zamiluje.
6. díl – Kostka
Nejzajímavější oddíl, jediný nadějný z celé knihy. Kostka je věřící, byl proto perzekuován, vyhozen ze školy. Ludvík se jej ale zastal. Kostka v úvahách předvádí celý – snad smysluplný? – systém začlenění křesťanství do komunismu. Vzpomíná – vykládá Ludvíkovi – jak byl odveden do pohraničí, kde potkal Lucii, staral se o ni a poznal její příběh. (Byla dítě z nefungující rodiny, v partě ji znásilňovali, parta kradla. Když se na to přišlo, šla do pasťáku. Odtud pracovat do Ostravy, domů nechtěla. Když ji v Ostravě znovu chce „znásilnit“ Ludvík, uteče do západních Čech na statek. Tam ji opatruje Kostka, nakonec se spolu vyspí, Kostka odchází ze statku do města, kde se Ludvík narodil. Po letech se sem stěhuje i Lucie, dělá teď holičku.
7. díl – Ludvík, Jaroslav, Helena
Jízda králů o které jede Helena natočit dokument. Setkává se s Ludvíkem, on dokoná akt pomsty. Jaroslav lituje, že slavnost neprobíhá tak, jak má. Helena s ním dělá rozhovor, on říká to, co má. Ne to, co si myslí. Socialistická kultura žije v lidovém umění! NE socialistická kultura zemřela. Za Helenou přijede její muž. Setkávají se – Karel Zemánek a Ludvík Jahn (a Helena a její pomocník a Zemánkova slečna). Ludvík se dozví, že spolu Helena a Karel nejsou. Nebyla to tedy pomsta, ničil ženu. Helena je do něj zamilovaná. On ji odmítá. Ona se pokusí o sebevraždu. V krabičce s domnělými analgetiky (větší množství je jed) jsou ale laxativa, je to neskutečně trapné. Ludvík utíká, zdrhá. Vrací se ke kořenům, prosí Jaroslava, zdali by nemohl hrát dnes odpoledne v kapele. Jaroslav souhlasí, je zoufalý, jeho syn, jeho Král Vladimír není král. Nebaví ho otcův folklorismus, nechce protekci. Jaroslav dostane během hraní infarkt, nezemře, bude, ale žít v područí smrti.
Hrátky s časem
Kniha nejde po lince, časové úseky se překrývají. Určité momenty jsou popisovány z více pohledů. Kniha je v podstatě mozaikovitá a používá prvky retrospektivy.
Milan Kundera a doba
Milan Kundera sám o sobě prohlašuje, že je spisovatelem francouzským, od českých kořenů se snaží oprostit. V současnosti dokonce nemá ani české občanství (bylo mu odebráno, když v roce 1975 emigroval do Francie). To však nic nemění na faktu, že se narodil v Brně a jeho první literární díla byla psána v češtině. Je nutné podotknout, že Kundera začal psát brzy po komunistickém puči a jeho první díla se nesla ve značně pro komunistickém duchu (poesií oslavoval Fučíka). Studoval na FF MU (literatura), později na FAMU (režie, poté scénáristika). Později přednášel. Do roku 1970 byl členem komunistické strany.
Co se jeho další tvorby týče, psal i divadelní hry (Majitelé klíču, Jakub a jeho pán...), zprvu poezii, eseje a povídky (směšné lásky jsou souhrnem povídek).
Ještě stojí za zmínku, že v roce 2008 byla proti Kunderovi rozpoutána prapodivná kampaň, která stála na starých spisech StB. Podle důkazů, které přinesl Respekt, v padesátých letech Kundera udal zahraničního agenta, který měl přespat u nich na kolejích a dotyčný poté strávil 14 let ve vězení. Jedna strana tvrdí, že dokumenty jsou pravé a průkazné, jiní mluví o „náhodě“ – Kundera se mohl do zápisu dostat jako „jeden ze studentů“ a nemít s celou záležitostí nic společného. Kundera celou záležitost dementoval. Na jeho obranu sepsalo 11 světových spisovatelů prohlášení, ve kterém uvádí, že nemají důvod Kunderovi nevěřit a že incident považují za nechutný konstrukt. Mezi signatáři tohoto prohlášení byli – mimo jiné – Salman Rushdie, Orhan Pamuk či Gabriel García Maequéz.
Literární souputníci:
Žádné komentáře:
Okomentovat