Téma a smysl
Možností interpretace celého textu je nespočet. Vypíchnu ty, kterým rozumím a na které si na potítku (snad) vzpomenu. Tedy:
1. Jako nejdůležitější mi připadá rovina psychologická, čistě vztahová. Schopnost a neschopnost blízkých změnit se ku změně svého syna a bratra. Vyšší emoce, které ale jsou na prahu krizové situace převálcovány vlastním pudem sebezáchovy (otec a matka) a hned vedle ještě dcera, sestra Markéta, která se - coby dítě - dovede adaptovat a bezvýhradně přijímat. A její proměna, dospělost, která postupně přichází a tuto bezvýhradnou toleranci ukrajuje.
2. Druhou, neméně důležitou je mi rovina sociální, kterou symbolizuje proměna otce Samsy. Vskutku báječná ukázka vertikální sociální mobility. Otec se ze závislého stává vůdčí osobností celé rodiny.
3. Další možností je výklad psychoanalytický, metaforický. Vnější podoba je jen přenesená vnitřní odlišnost, která uvrhala Řehoře do šíleného osamění a nepochopení. Zde je již možné srovnání lyrického subjektu a autora, psychoanalytický výklad této povídky totiž nutně směřuje k autorovi samotnému. Z tohoto niterného prožitku osamění poté vychází inspirace existencialistů, k jejichž předchůdcům bývá Kafka (po právu) řazen.
4. Vezmeme-li v potaz toto existenciální hledisko, vyplývá nám z něj další možný náhled. Totiž absurdně klidné přijetí údělu. Bezvýchodnost, nemožnost cokoliv změnit.
5. Další možností výkladu je reflexe společnosti, která neumí přijímat odlišnosti (ať už kladné či záporné) a jejich nositele pak dožene až do krajnosti. Z toho ale nutně vyplývá šedá společnost nikoliv bez elit, ale jistě bez géniů.
Sujet, kompozice a čas
Hlavní složkou díla můžeme bez okolků nazvat fabuli, možná dokonce jednotlivé střety a konflikty, tedy psychologickou rovinu díla (odsud pramení značná "divadelnost textu). Co se týká kompozice, rozsahem je povídka poměrně dlouhá, stostránková, rozdělená na tři kapitoly. V první části se Řehoř a rodina seznamují s proměnou, ve druhé ji trpí a čekají až pomine a třetí část reflektuje jejich rozhodnutí nenechat Řehoře naživu, jeho následnou (ale samovolnou!) smrt a klid, který rodina přijme s povděkem.
Časově se text rozvíjí asi ve dvou měsících někde uprostřed Prahy.
Fabule
Jednoho rána se Řehoř Samsa probudí a zjistí že zaspal. A nejen to, navíc je broukem. Začne se snažit překonat tuto novou překážku, chce jít do zaměstnání, neboť je na jeho výdělku závislá celá rodina (nutno podotknout, že svému zaměstnavateli ještě cosi dluží). Fakt, že je broukem Řehoře nijak zvlášť nepřekvapí, snaží se s ním nějak (rychle) vypořádat. Nedaří se to. Na kontrolu přijde pan prokurista, když zjistí, co se Řehořovi stalo, uteče. Rodina i služka se zhrozí. Nastává zcela nová situace. Obecně se čeká, "až se Řehoř uzdraví". Do té doby je třeba změnit chod domácnosti - do té doby penzionovaný otec jde pracovat, matka na zakázku šije a sestra Markétka pracuje v obchodě.
Prapodivný je vztah rodiny k Řehořovi. Otec se na Řehoře odmítá byť jen podívat, matka zatím také a tak jediná osoba, s kterou Řehořovi přichází do styku, je Markéta. Všichni tři mají za to, že jim Řehoř nerozumí, že se s jeho vizuální podobou změnila i jeho osobnost a mají z něj tedy nutně strach. Navíc jim přidělává práci, začíná se tedy rýsovat jakási - zpočátku nechtěná - zášť. Jediný, kdo s Řehořem vychází celkem bez problému, je posluhovačka, která k němu nemá žádnou citovou vazbu a proto je pro ni jednoduší jeho náhlou přeměnu překlenout. Je pro ni prostě jen broukem.
První jasný konflikt nastává ve chvíli, kdy se Markéta rozhodne ulevit Řehořovi a odstěhovat z jeho pokoje nábytek tak, aby měl dostatek prostoru. Ten to nejdříve kvituje s nadšením, bude to vskutku pohodlnější. Poté ale vstupuje na scénu se svým argumentem i matka - když mu vezmeme nábytek, nebude to vypadat, že jsme ho už pohřbili? Řehoř se v okamžiku s tímto argumentem ztotožní, "lidství", které nábytek symbolizuje je mu důležitější než pohodlnost. Nemá se ale jak dorozumět s Markétkou a tak vyběhne na obraz v naději, že ji tím odvede od dalšího stěhování. Takto jej ale zahlédne i matka a omdlí. Domů se vrací otec a zcela nepochopiv situaci začne bránit "svou" rodinu - metá po Řehořovi jablka, až jej zraní.
Protože mají málo peněz, nastěhují si Samsovi do třípokojového bytu tři nájemníky. Z Řehořova pokoje se stává skladiště, pro Markétku se jeho údržba stává ubíjejí rutinou, stejně tak je pro celou rodinu ubíjející i samo vědomí, že tam je. Když večer Markétka hraje na housle pánům nájemníkům, vystrčí Řehoř neopatrně hlavu z pokoje a je spatřen. Páni nájemníci se rozhodují opustit byt, Markétku tato šílená situace dožene k prohlášení, že je třeba se ho zbavit. Řehoř to ale slyší a rozhodne se zemřít. Stejně už nějakou dobu nejí a večer tedy umírá.
Ráno se v bytě setká rodina s nájemníky, kteří žádají snídani a do toho jim posluhovačka oznámí "že to chcíplo" a "že už to odklidila". Otec nájemníky vykazuje z domu a manželkou a dcerou odchází na klidnou procházku.
Jazykové prostředky
Text psaný spisovným jazykem, občas proloženo přímou řečí, která odráží charakteristiku svého původce (ach, jak krásně kostrbatá věta!). Nutno podotknout, že je Proměna psána originálně německy, stejně jako ostatní Kafkova díla. První překlad pořídila Milena Jesenská (viz níže) a ten "současný" pochází od Vladimíra Kafky.
Postavy
Řehoř Samsa
sestra Markéta
maminka
tatínek
pan prokurista
služka
3 páni nájemníci
souvislosti (doby) a něco o autorovi
Franz Kafka (1883 - 1924) pocházel z židovské rodiny, jeho dva bratři zemřeli ještě v dětském věku, tři sestry posléze v koncentráku. Neměl příliš dobrý vztah s otcem (reakce Dopis otci). Vystudoval práva, poté byl zaměstnán jako úředník v bance. Dvakrát byl zasnouben s Felice, nakonec se s ní ale definitivně rozešel. (Dopisy Felici, překládala Viola!) Dalšími ženami po jeho boku byly Milena Jesenská (která jako první přeložila jeho díla do češtiny a starala se o jejich vydávání) a Dora Diamantová. (Píše o nich Alena Wagnerová - Berlín - Dora - Slávie - Pitínský!) Mezi Kafkovy přátele patřili především Max Brod (především teoretik a překladatel) a Franz Werfel (Píseň o Bernardettě, expresionista). V roce 1917 se u Franze Kafky začala projevovat tuberkulóza, na kterou v roce 1924 zemřel. Zanechal po sobě závěť, dopis adresovaný Maxovi Brodovi, ve kterém žádal zničení veškerých rukopisů. Dora Diamantová toto přání splnila, Max ale vše, co zbylo, vydal.
Co se týká následných zpracování Kafkovy povídky, nutno připomenout dvě divadelní ztvárnění; nepříliš zdařilá Proměna Arnošta Goldflama v divadle Komedie (premiéra 27. 2. 2003) a téměř kultovní Přeměna Petra Lébla a divadla JELO (premiéra v listopadu 1988).
Co se ostatní Kafkovy zdivadelněné tvorby týče, také zcela kultovní byl Proces Jana Grossmana, který uvedl v roce 1966 v Divadle na zábradlí.
(Čteno ze souboru Povídky, Odeon, překlad Vladimír Kafka, ilustrace Jiří Anderle, Praha 1990)
(Fotografie pochází odsud.)
Žádné komentáře:
Okomentovat