Básně IMJ jsou poměrně spornou veličinou současné české literatury. Obecně se dají kritické názory rozdělit do dvou táborů; na ty, kteří Magorovým básním přiznávají estetickou (poetickou, uměleckou) kvalitu a na ty, kteří textům přikládají především hodnotu historickou.
Dostáváme se tudíž velmi rychle k poměrně obecnému problému literatury a umění vůbec, musíme se totiž ptát; "Na kolik lze zde oddělit osobu autora a jeho díla?"
Oddělovat zde autora, tedy Magora, od jeho díla, je zbytečné a bezpředmětné. Vzhledem k charakteru textů je třeba orientovat se v prostředí undergroundu a především v Magorových blízkých, abychom textům porozuměli. Magor svou poetiku staví především na vztazích a jejich přesahu. Často píše o svých blízkých, přátelích a známých, často o nich píše jmenovitě a ten, kdo je nezná, je ochuzen o značnou část výpovědi.Jeho tvorba navíc dává v kontextu doby mnohem hlubší smysl, Magor často píše z vězení domů či o lidech, kteří zrovna ve vězení jsou.
Motivy textů
Chceme-li vybrat jeho nejdůležitější inspirační linky, mohly by to být následující;
Rodina a texty směřované Julianě a dcerkám. Často psané z vězení, v pozdějších sbírkách i erotické momenty. Sem řadím ale i dětské básně (Magor dětem), texty, které psal pro Františku a Martu z vězení. Přátelé Tato linka obsahuje především vzpomínkové básně na život ohraničený ani tak místy, jako spíše lidmi. Všední život jehož líčení dominuje v posledních sbírkách, drobné vypointované okamžiky. Několik všednodenních básní pochází i z vězení. Poslední linkou je Bůh, který je v podstatě jediným motivem, jež prochází všemi obdobími tvorby. K Bohu se Magor vztahuje jako k Otci, Zachránci a Spasiteli.
Jazykové a básnické prostředky
Magor své básně pointuje často skrze hrátky se slovy, píše veršem napůl volným, napůl vázaným, zcela záměrně často ignoruje rytmus v širším kontextu básně, dostává se poté až k jakýmsi říkankám. Tato forma ale jistě neubírá obsahu, spíše naopak, podporuje celkové vyznění Magorovy tvorby, které sděluje jakousi nespoutanost, nepravidelnost a proměnnost.
Básně jsou tedy pointovány, rýmovány a rytmizovány, zároveň v nich ale lze najít volný verš.Všechny jsou psány hovorovým jazykem, ve kterém není nouze jak o odborné názvy (především kunsthistorické a religionistické), tak o argot a slang (většinou vězeňský a undergroundový). Magor se nevyhýbá ani vulgaritám. Je třeba ale podotknout, že v jeho podání není vylgární vyjadřování "prázdné" či nadbytečné, nesnaží se ani jednoduše šokovat. Naopak, Magor jej používá ve chvílích, kdy je "nutné" a smysluplné, často jako kontrast či jako vyjádření určité - často krajní - zkušenosti. Lze mluvit o "estetizaci" vulgarismů, s čímž souvisí značná obraznost a vizualita jeho textů.
V básních nechybí ani přímá řeč, Magor často cituje něčí výroky a sám často k někomu mluví, někoho přímo oslovuje. Jinak je Magor výrazově poměrně střízlivý, neužívá ani metafor ani oxymorónů - bohatost jazyka (v tomto smyslu) - nahrazuje bohatstvím obsahu.
Značná část básní je dedikována Magorovým přátelům.
Nad sbírkou samotnou
Sbírku nelze považovat za jakýkoliv vrchol Magorovy tvorby, bývá mu dokonce občas vyčítána, společně s Okujemi. Nevypovídá totiž už příliš o životě (což byl jeden z hlavních kladů jeho tvorby), značná část textů, které obsahuje, vyznívají jako bilance života, nicméně bilance velmi osobní, která nemůže jako poesie proniknout k cizím.
Vzpomínky a momenty jsou to často zajímavé, nicméně to je taky vše. Sbírka proto má hodnotu spíš pro ty, kteří se Magorovým dílem více zaobírají a jeho přátele.
Magor jako osobnost (undergroundu)
Ivan Martin Jirous je jedním z hlavních představitelů českého undergroundu, tedy neo- a proti- oficiální kultury komunistické éry. Společně s Vráťou Brabencem a Mejlou Hlavsou založili skupinu The Plastic People of the Universe, která nevytvářela ani tak alternativu k masové kultuře tehdejšího režimu, jako spíš kulturu zcela samostatnou a svébytnou, které je nutno přiznat určité umělecké kvality stejně jako značnou míru živelnosti a nekoncepčnosti.
V rámci svých uměleckých a kunsthistorických aktivit, které neomezoval pouze na umění výtvarné, sepsal "Zprávu o třetím českém hudebním obrození", kde zcela volně a nezávazně, ale dostatečně zřetelně formuloval "program" undergroundu. Hlavními body byly tyto:
- Radikální odmítání jakéhokoliv nátlaku
- Zřeknutí se závazného uměleckého programu
- Zdůrazňování autentičnosti v životě a v umělecké tvorbě
- Vymezení vůči totalitním strukturám
Za své kulturní a jiné aktivity, které se často upínaly ke snaze svobodně se vyjádřit, byl několikrát souzen, odseděl si nakonec 8 a půl roku, přičemž čtyři roky z toho (v období, kdy byly jeho dcery malé) strávil v nejtěžším vězení ve Valdicích.
V roce 1976 začal "slavný" proces Plastiky (a dalšími, Sváťou Karáskem, Pavlem Zajíčkem z DG307), který nakonec vyústí v Chartu 77. Po propuštění Chartu podepisuje, stává se také členem VONSu a podílí se na vydávání samizdatového časopisu Vokno, z kterého se později vyvine RevolverRevue.
Po revoluci zůstává dále apolitickým, těží ze své kariéry s Plastiky a z literárních úspěchů. V Torstu vychází postupně celé Magorovo dílo. V současnosti vystupuje často s Dášou Vokatou a Jaroslavem Erikem Fričem.
Rodina - jeho život prochází tři ženy; nedávno zesnulá Věra Jirousová (kunsthistorička), Juliana a právě Dáša Vokatá. S Julianou má dvě dcery, které se také vydaly na literární dráhu (byť částečně). Formálně jeho synem je i Tobiáš Jirous, jehož literární pokusy jsou nepřehlédnutelné a chabé. (Pardón.)
Magor jako literát
První Magorovy texty vycházely především v samizdatu, některé jeho texty zhudebňovali Plastici. Za důležité lze považovat;
Magorova mystická růže
Magorovy labutí písně - z vězení, Cena Toma Stopparda
Magor dětem - především z vězení, dcerám
Magorovy dopisy - z vězení, Věře i Juliáně
V Torstu vyšla Magorova summa, což je soubor 13 sbírek, poměrně zásadní především s historického hlediska. V 98 získala cenu lidovek, Kniha roku.
Magor dostal cenu Jaroslava Seiferta za celoživotní dílo, básně a dopisy. A v jeho případě především tedy za postoj.
Žádné komentáře:
Okomentovat