středa 16. února 2011

Na čem jsme

Nelpím na věcech. Vážně. Vyhazuju co se dá, obdarovávám a věnuju. Neplýtvám ale. Vyhazuju s rozumem. Zrovna včera starou uzlovačku, zkroucenou, zteřelou připomínku skautských let. Vyhrála jsem ji v bodování. Brácha si ji chtěl nechat jako relikvii, ale v nestřeženém okamžiku ji schramstl koš. Taky dobře. 


Mnohem víc práce mi dá lpět, pamatovat si. Mám za tímto účelem diář. Píšu si tam milióny poznámek, slov, vět, čísel, událostí, lepím lístky z divadel a připisuju data dočtení té a té knihy. Co nenapíšu, nevím, tudíž píšu.


A tak se dostávám ke smyslu tohoto místa, jeho účelem je totiž schraňovat, co se do diáře nevejde. Odmítám sem vpisovat rozbolavělé výkřiky, zprávy o různých (mileneckých, opileckých, školních, pracovních, literárních a mnohých dalších) eskapádách, prosby o pomoc a ufňukané zápisky "milý deníčku". Na těch totiž nelpím a lpět nechci. Tady mám v plánu hromadit zprávy, reporty a informace o každém divadle, které jsem viděla a každé knize, kterou jsem četla. 
Vítám vás tedy na místě slohových cvičení, pseudointelektuálních úvah nad smysly knih, ostrých kritik ostrých představení a rozvláčných nadšených popisů toho, jak vlastně všechno společně funguje.


Úhrnem; vlastně jsem si stvořila takový malý kulturně-čtenářský deník, díky kterému můžu zapomínat cokoliv, co se mi zapomenout chce, protože tady si to vždycky budu moci osvěžit.


Nečekám, že sem někdo zabloudí. Jen to chci mít pěkně onlajn uspořádané.


Ještě poznámka; mám moc ráda češtinu. Neprzním ji často, ale když už, tak to stojí za to. Neexistují pro mne slova jako Skype, Facebook či online. Mám ale skájp i fejsbůk a onlajn bývám skoro denně. 


A douška nakonec, tedy - jmenuju se Alžběta, doklepávám poslední ročník gymplu a těším se na divadelní vědu (ačkoliv toužím po divadelní dramaturgii, je mi jasné, že pedagogové na dramaturgii příliš netouží po mě).


PS: A ano, přiznávám, snížím se tu i ke středoškolským výtahům obsahu z textů, her i knih, k blbým charakteristikám a bodovým poznámkám, protože to je přesně to, co po mně u maturity budou chtít. 

1 komentář:

  1. Vše platí - až na tu divadelní vědu, kterou nakonec s radostí vyměním za dramaturgii na JAMU. Přijali mne.

    OdpovědětVymazat