Od babičky jsem dostala kufr. Na klobouky. Je po paní Schautové, paní profesorce literatury a angličtiny. Umřela na podzim. Kufr mi tu zůstal, zdá se mi jak z Titaniku; poslední zachovalé zavazadlo. Dá se ale nosit, zítra si ho vezmu do prvorepublikové Kolbaby. A dám si větrník, aby mi vál dobrý vítr do plachet...
Žádné komentáře:
Okomentovat