Vyhoďme ho z kola ven (Ken Kesey)

Další díl horečnatě předmaturitního běhu. Formanův film, který mne přikoval k židli byl jen předzvěstí. 

seznamy

Přivedla mě k tomu kamarádka Denisa, četla o seznamech knihu. A kamarád Jáchym mi nedlouho předtím věnoval malý, černý, linkovaný zápisník (skoro jako Moleskine), abych měla kam psát básně. Ale protože jsem pobrala rozum a přestala psát básně, rozhodla jsem se jej využít smysluplněji. V rámci úklidu ve  všem svém jsem se rozhodla uklidit si i v hlavě. Každá stránka je nadepsána jinak. 

Jména pro budoucí dceru (dcery). 

Jména pro budoucího syna (syny). 

Knihy, které mám ráda. 

Knihy, které chci číst. 

Knihy, které chci. 

Oblíbené básně v plném znění. 

Oblíbení prozaici. 

Oblíbení básníci. 

Filmy, které jsem viděla. 

Filmy, které chci vidět. 

Co chci zažít. 

Co nesnáším. 

Oblíbené inscenace.

Milí režiséři a divadla.

...

Je to vskutku báječné - takový pořádek, všechno úhledně srovnané v linkách. A moje touha vlastnit je ukojena drobnými písmenky. Nevadí, že ty knihy, divadla, zážitky, věci nemám. Mám je totiž napsané.
Co vy (chachá - kdo vy?), taky máte seznamy? A dlouhé? A na papíře? V kompjůtru? V hlavě?

Žert (Milan Kundera)

Předem - uznávám, že je to literárně hodnotná kniha. Intelektuální. 

Nicméně mě neskutečně štve. Nelíbí se mi jazyk zahlcený zbytečnostmi, manýrami. Nelíbí se mi text zahlcený slovy až k úplnému zastření smyslu. Nelíbí se mi odbočky a odbíhání, spoustu intelektuálna, které z toho ční, jak kdyby jej tam někdo natloukl pěstí. Nelíbí se mi Kunderův cynismus. Nelíbí se mi, co se v knize děje. Žena zredukována na bytí pro sex. Pro ukojení, pro pomstu.  (Uznávám ale, že je to "dobře" vymyšlené. A napsané - z určitého úhlu - jistě též.) Nelíbí se mi charaktery, z kterých se ukazuje jen (ta právě vhodná) půlka.

Co se mi líbilo - část zabývající se Lucií, která smysluplně reflektuje hlavní téma. A "díl" o Kostkovi. Křesťanství tam totiž suverénně nabourávalo ten vše prostupující cynismus. Ne vždy v dobrém, ale s nadějí.

Film mi přišel poměrně dobře udělaný, ačkoliv vypustili linku Lucie, dokázali se držet podstatného.

skrumáž

(Ano, je to tady. Bude následovat konvolut či skrumáž textů cílených k maturitě. Reporty o - dohromady třiceti - knihách, které se octly na seznamu. Včetně otrocky sepsaných rychlých obsahů, přihlouple středoškolských úvah o smyslu, výpisu postav a historických souvislostí. Doufám, že to bude královská zábava. Zbývá pět týdnů. Následuje seznam, aby se vědělo, co čekat.)

Moravské pašije

Teátr Víti Marčíka je prapodivné těleso otce a syna Marčíků (a snad i jiných). Hrají. V řečkovické husitské modlitebně se po pěti letech ukázali s pašijemi. Hodinu (a kousek) trvající sprška slov, hudby a obrazů. Jeden vypravěčherec a jeden jenomherec. Trocha harmonia, houslí, píšťalka, zvonky, zpěv - jeden kříž a dvě lampy, starý vrzající povoz, pár loutek, trocha světla - a uprostřed Ježíš, ukřižovaný, stále živý. Připočtěte hlas, kňouravě dětský z pusy hromotluka - a máte - - (Divadlo, které se přesahuje. Hrubě.) 

Když mi bylo dvanáct, viděl jsem, jak křižují Ježíše.

Říkal jsem to všem, ale nikdo mi nevěřil.

Pan farář mě vyslechl, pohladil mě po hlavě a řekl mi,

abych to už nikomu neříkal, nebo mě budou mít za blázna…

V neděli hrají v Husovicích. To jen pro pořádek.
(Doplnění 19.dubna. V Husovicích vskutku hráli - v rámci Husovického dvorku, živelného festivalu  u fary ČCE Brno Husovice. Lidí i dětí byla hojnost, Tři vlasy děda Vševěda neměly chybu. Vivat!)

na co půjdu

hned, jak to bude možné? - Na Trapná muka, skrumáž Čapkových povídek, v podání herců Husy na provázku a v režii Jana Mikuláška. A hodně se na to těším.

(z deníku referendum, Sýkora, Buršová, Dalecký)

krátké, ale důležité

Zaběh se mi mezek, říká Matěj a tak teď jen opakuju. Nemám ho už pár dní. Většinou prospaných. Přesto se událo několik zajímavých věcí. 

Zrcadlovka (Nikon D3000, dostanutá k osmnáctinám a devatenáctinám) je zcela a úplně utopena. Zkouším zachránit objektiv. Králičice Alenka usilovně roste. Je roztomilejší a větší, než jsem čekala. Nevejde se do klece. Dostane novou. I přes absenci mozku u přijímacího pohovoru, jeden odvoz záchrankou a několik probdělých nocí mne vzali na divadelní fakultu JAMU. Obor divadelní dramaturgie. Nejlepší na tom je, že jsem byla uznána opravdovým, vzdělavatelným umělcem. Taky jsem psala poslední písemku z chemie v životě. A naposled jsem se učila matiku. Těším se na představení Korespondence W+V, přečtení souborného Pitínského a klid. Maturita za pět týdnů. (Zhlédla jsem se v existencialistech.) Lébla jsem dočetla - na pokraji sil. Objevem týdne je Plathová - vždycky jsem měla pocit, že je jen hysterická, teď ji čtu jako těžkou, přetěžkou poesii.