střídám místa kam píšu
takže náš soukromej vesmír, je jedna velká černá díra, kde se zaznamenaný spíš ztrácí, než že by bylo pevným bodem vesmíru.
je o dva roky víc, od posledně.
o dvě stěhování, jedno dítě a jednu pandemii víc.
o jedno silný vědomí sama sebe.
žije nás pět pohromadě, v duších si stavíme dům. až ten se jednou promítne do materiálu, to bude nádhera!
uprostřed světový krize zažehnáváme denní hádky o duplo a uklízíme kvásek, kterej vybublal nad topením. odmetáme sníh a otíráme hovínka z koleček kočáru. náš soukromej vesmír je pak v pořádku, některý děti odpoledne ještě usínaj, jiný objevily kouzlo encyklopedií o zvířatech. všechno má svůj vývoj a dokud na něj máme dosah, jsme klidný a před spaním zpíváme.
Žádné komentáře:
Okomentovat