Svítalo o něco dřív.

Perverze v Čechách:

Lásky jedné Plavovlásky

Cirkus Havel aneb My všichni jsme Láďa

České Moře

A hlavně tanec až do rána, chleba s paštikou, guláš, bílé víno a lidstvo. Celé lidstvo.

Trochu podrobněji; 

Pátého března jsme prožili derniéru velkého projektu Perverze v Čechách, který připravovalo Divadlo Husa na provázku. Všechna tři představení za sebou a potom Meteor z Prahy. 

Jednotlivé díly se dost přesně nesly v náladě zobrazovaných let. Plavovláska se utápěla v nudě a šedi šedesátých, hledala naději a když ji třeba jen zahlédla - rychle zas utíkala. První půlka Cirkusu se odrážela od rytmu Havlových her Asanace a Zahradní slavnost, měla tedy spád, člověk stále a stále hledal souvislosti. Druhá polovina se podvolila melancholicky unavenému Odcházení a zas taková sláva to nebyla. České moře mi bylo překvapením. Nevěděla jsem, do čeho jdu a po první - poněkud roztahané polovině, jsem se rozpačitě usmívala. Nerozuměla jsem tomu, co to doháje herci s plavacím náčiním předvádí. Po druhé polovině - jejíž obsah čím dál jasněji vyjevoval cosi o dnešním světě - jsem nevěděla o moc víc. Ale chtělo se mi tleskat a říkat ano! ano! ano! A tak to tak dopadlo. Odtleskali jsme Perverzi poslední večer a co jsme nedotleskali, to jsme dotančili na Meteoru. Svítalo o něco dřív. Morávek to říkal.

A mám plakáty!