je prosinec a vrabec prosí

nikdy jsem na to zvlášť nehrála. vánoční nálady, vánoční dárky, těšení. nic z toho. vánoce patřily do kostela a domů. včera se mi ale poprvé něco stalo. klid. šílená zima a plískanice. ale klid. nespěchám. dojdu domů, uvařím čaj, sednu si. klid. dokonce mám i náladu a radost na dárky. peníze tedy ne, ale těší mě hledat v záhybech mozku to, co by koho těšilo. letos to bude radostné a klidné.

dobře.

je mi dobře. nebojuju proti sobě, bojuju za sebe. odpočatá a vyrovnaná, střádám to, co je podstatný, hledám cesty a v záblescích zas radost z divadla. nacházím režim, ne v běhání a vstávání se slepicema. v práci, která se dělá včas. jenom to ustát dýl, než první nastolenej tejden. atakjetovždycky.

embryonální poloha.

skrčit se, zahřát a dýchat. doma. nic víc.

vždycky znova.

(timothy archibald)

vždycky znova se vyděsím, když se střetnu s půlroku starym zaznamenáním reality. s rok starým. s rokačtvrt starým. všechny obsahujou to stejný: potřebuju si odpočinout, vyspat se, schoulit se někomu do náruče, obejmout, počkat, až to bude lepší. rokačtvrt. za chvíli rokapůl.

vyrostla jsem, zkrátila si vlasy, vyměnila šatník i spolubydlící, oprostila se od věcí tak, že celé své živobytí můžu za hodinku sbalit do krosny. našla a opustila muže, přestala a začala číst, přestala a zas začala dělat divadlo a věřit v něj, denně znova začínám vařit - s různými výsledky, denně se potkávám s lidmi - taky s různými výsledky - 

a vědomí posledních dvou týdnů je -

vyber si

pusť půlku práce, odpočívej, usmívej se, zůstávej s přáteli, utužuj vazby. - buď šťastnej člověk.

nebo

piš a tvoř. navěky sama a nešťastná, ale dobrá, třeba.

a já bych hrozně chtěla - být celej šťastnej člověk pro ostatní i pro sebe a občas se - taktrochu - umořit psaním. skloubit to dohromady. 

a netuším, proč to nejde, když bych - takhrozně - chtěla. 

půlrokasinestačí.

jenom

taky někdy potřebuju obejmout. 

zahálka neprospívá

řekli si nejspíš pedagogové našeho ústavu a rozhodli se mi půlrok bez starostí řádně zkomplikovat. tu grant, tu režie, tu scénář, tu našroubovat žárovku, tu čtení. eňonéňo, není problém, všechno zvládnem a budem doufat, že do novýho notesu přibudou kapitoly románu, protože jinak budu pěkně nasraná. vzhůru do života, byť na podzim! vstávat v sedm a v osm už poslouchat o umění a ctnosti má něco do sebe. den se najednou zdá mnohem delší a smysluplnější. podzimním heslem tedy budiž: dlouhé dny a krátké vlasy!

(tady mohla být fotka ze čtení, ale nemám na ni autorský práva. tak sorry.)

temno všude / hlucho všude

je to dva roky, co mi tenhle slogan převrátil bytí naruby, co mě přikoval ke smrti stejně jako k životu a co mě přehoupl z jistoty a klidu do propasti, ve který není jistý nic a především je v ní člověk sám. vztekám se, že marním čas, že se má žít spokojeně a dobře, chodit do práceškoly a moc si nevymýšlet. druhým dechem ale odtuším: nebýt v takových sračkách, neznám hloubku, ze který lze psát. vím. ale je těžký to unést, zvlášť bez vlastní postele, bez nároku na vlastní existenci. další podzim, kdy je všude temno a hlucho. další podzim, ve kterym je člověk sám uprostřed světa, ve kterym nepomůže cigáro ani kafe ani kamarádi nebo bratři, podzim, kterej může bejt poslední stejně, jako kterejkoliv jinej. 

a přesto lze zatnout zuby a každý ráno vyrazit s přesvědčením, že dneska bude dobře.

jestli taky máte podzimy, co nestojej za zlámanou grešli, držte se a kráčejte pevně a přímo. přinejmenším pak jdete. jdeme.

temno všude / hlucho všude / co to bude / co to bude //