(timothy archibald)
vždycky znova se vyděsím, když se střetnu s půlroku starym zaznamenáním reality. s rok starým. s rokačtvrt starým. všechny obsahujou to stejný: potřebuju si odpočinout, vyspat se, schoulit se někomu do náruče, obejmout, počkat, až to bude lepší. rokačtvrt. za chvíli rokapůl.
vyrostla jsem, zkrátila si vlasy, vyměnila šatník i spolubydlící, oprostila se od věcí tak, že celé své živobytí můžu za hodinku sbalit do krosny. našla a opustila muže, přestala a začala číst, přestala a zas začala dělat divadlo a věřit v něj, denně znova začínám vařit - s různými výsledky, denně se potkávám s lidmi - taky s různými výsledky -
a vědomí posledních dvou týdnů je -
vyber si
pusť půlku práce, odpočívej, usmívej se, zůstávej s přáteli, utužuj vazby. - buď šťastnej člověk.
nebo
piš a tvoř. navěky sama a nešťastná, ale dobrá, třeba.
a já bych hrozně chtěla - být celej šťastnej člověk pro ostatní i pro sebe a občas se - taktrochu - umořit psaním. skloubit to dohromady.
a netuším, proč to nejde, když bych - takhrozně - chtěla.
půlrokasinestačí.
Žádné komentáře:
Okomentovat