dobré jaro

 vincentka je dobrá na všechno. vypláchne rány, vypláchne rána, pročistí trubky mosazný i ty v těle. teď ji jenom popíjim a cucám, protože s jarním kabátem přišla i třeskutá zimní rýma a kašel, ale za minulejch pět měsíců jsme se ve vincentce pořádně vykoupali. oba. kdepak zkouška ohněm, zkouška slanými perlivými hektolitry. ve sklenici se třpytily a odrážely slunko. až do jara sami. zavřený ve špitále toho M ustál víc než dost. vlastní smrt a vlastní život. od tý doby na dvanácti metrech čtverečních žijem ten společnej život a kroutíme hlavama nad všema vincentkovýma odleskama, který se nám z minulýho půlroku vrací jako flash-backy po trávě. 

vincentku jsme tedy přežili i s bublinkama v nose - a teď s pachutí na jazyku jdeme dál. přišlo jaro do vsi, kde jsi zimo, kde jsi, byla zima mezi nám a teď už je za horama. za horama. tak.

na pláži

v hlubokém údivu na sebe máváme/
že ještě jsme/
že tu jsme/

tiskněte se ke kraji obzoru, tam si nás vezme ráno poledne večer

odrazit se

 

i tohle znáte. všechno jde proti a člověk stejně stojí, nadechne se a vykročí. protože to tak nějak dává smysl. ať to dává smysl i vám. (bude jaro, slibuju.)

dneska

takže dneska tak. taky občas máte chuť - bez ohledu na horečku, lehký třas a rozmazané vidění - vyběhnout ven, křičet, radovat se, jak je svět nádherný a nic nevědět? jo, asi to znáte. 
tím jsem chtěla říct - dokud se neumře, všechno je dobrý. a potom vlastně taky, tak se klidně můžem radovat pořád. radujte se neboť aj, zvěstuji vám velikou radost. a klidně běžte ven a všem to řekněte - totiž, že dobrý věci se dějou.

ma

ma
má
ma
Mamá. Máma.
Ma.
Zatím hláskuju a bojím se otvírat ráno oči, co zas bude. Do nového vinšujeme si vše dobré, obligátní zdraví především. Každý rok mi to přálo nejmíň pětapůl člověka a já se durdila, copak nemají kousek elegance - imaginace - sebe? A teď najednou; mějte dobrej život.

Ma si ho vybojuje, to zas věřím, ale zatím ho jenom hláskuje, potichu, protože vzduch od hlasivek odvádí trubka, co čumí z krku. Devítihlavá saň, devítiocasý rychlodrak a důvěra, že do roka a do dne bude dobře.

Buďte v dobrým teda, v dlaních nebo aspoň pod důvěrnou ochranou.

modrý

  
A je to tu zase, vyrovnání se symbolistní hrou, kostelními okny a dvaceti dětmi. A je to tu zase, trochu strachu, modré vidění a třepotavé těšení se, že to všechno dopadne. Požehnání pana profesora, školní světla a obědy pro pětadvacet lidí - aby se mohlo zkoušet celý den. Je to tu zase, modrý pták, který nám na třetí adventní stejně zas uletí.

 

.pořád jsem.

A nejenom já. Taky zima, knihy a malé černé koktejlky s výstřihem do půli zad. Šaty už umím, šperky snad přijdou časem. Tak s tím vším jsem. S rány a náručí v posteli, s ranní mrazivou tmou, s kafem a vůní vypranýho prádla. Až se bojím, jestli se to vůbec smí, tak najednou, zhurta a dokonavě. Až tu mám rozpor - mezi "smí" a "chci". 

A vy? Jaký je to u vás, když je tu tak najednou - v půlce podzimu - bílý únor?