pátek 29. dubna 2011

Ucho (Jan Procházka)


Ucho je ukázka blbé doby v plné kráse. Nehraje si na nadčasovost a přesto ji v sobě skrývá. A především je mistrným dílem svého žánru, když čtete, přímo vidíte. A to se nestává často.

čtvrtek 28. dubna 2011

Divadelní porada



Zástupy vyhublých dramatiků
se vtěsnávají do malého lesa,
aby se schovaly před surovostí
vyprahlého odpoledne.

Někteří zapalují doutníky,
jiní se ochlazují
v horském potoku.

Základ k novým dramatům 
je položen,
když první z nich umírá.


Dnes jsem ji našla na A-Tempu, autorem je Jan Grabec. Báječně souzní s hrou TO LÉTO od Ondřeje Novotného. (Inscenováno v Huse, režie Jan Mikulášek, recenze po maturitě.)

středa 27. dubna 2011

Král Oidipus a Oidipus Král (Sofokles, MdB)




Mám ráda antická dramata pro jejich přímočarost a jasnost, kterou vybízí k nespočetným výkladům. Nemám ráda Městské divadlo Brno, protože je neskutečně jasné, přímočaré a nevybízí k ničemu. A protože je pro něj divadlo jen k zábavě. (Recenzi ale dodám později. Teď na to nemám čas, od Oidipa utíkám ke Třem sestrám (sic!).)

pondělí 25. dubna 2011

trochu slunce a moře

(předmaturitně)







Je nutné dopřát si trochu moře a tepla a rozloučit se s Déčkem. Můj milý fotoaparát, Nikon D 3000, měl sotva půl roku, když se setkal se žralokem z druhého obrázku. Následkům tohoto setkání podlehl. Vzpomínáme. 

Mám ale krásnou maminku! (Fotky nejspíš od Ann, já v Egyptě nebyla.)

neděle 24. dubna 2011

Malý princ (Antoine de Saint-Exupéry)



Jsou knížky, ke kterým se lze vracet stokrát znova. A jsou knížky, ke kterým se lze vracet jen do určitého věku. Malý princ sděluje tolik jasných a průzračných, ale polopatických pravd, že do patnácti má člověk svaté právo být jím uchvácen, od patnácti nahoru už by si ale měl držet zdravý odstup. Exupéryho ilustrace jdou ale zcela mimo věkové tabulky.

Bible


Bible je základ. Tu svoji jsem dostala v sedmi letech společně s první desetikorunou. Byl to snad vstup do dospělosti. 

Cizinec (Albert Camus)






Dnes umřela maminka, 
možná taky už včera


Cizinec mne uhranul poprvé právě touto větou - veršem, kterým Zsuzsa Takács uvedla svou Báseň vysvlečenou ze šatů. Právě tato věta se jí stala klíčem k otevření pokoje maminčiny smrti, aby v něm mohla uklidit. A uklidila.