°° o období jinde. jinak. čtyři.°°

po začátku léta bylo léto a po něm ještě pozdní léto.
v létě se Jáchym narodil.
v pozdním létě se s ním učíme žít.
a na prahu podzimu už mám v jedenáct večer bezpečně uspáno a ještě i energii přemoct svoje údy a z postele se posunout k počítači a napsat to.

narození nádherný a rychlý a naše. šestinedělí do plnejch, s Jakubem v zádech a nejvíc v posteli. pak chatky tábora a krása, že to tak jde, dva chlapečci, léto a tábor.
počátek běžnýho režimu doma byl téměř smrtelnej.
matka chodí a říká "nejde to. nepůjde to. nelze uspat dvě děti najednou. nene."

ale teď už je přívětivý podzim, smí se válet dlouho v posteli a odpoledne už nikam nevyrazit, protože přece stejně není tak hezky, aby bylo nutný nechat si promrzat klouby prstů na hřišti... a tak si doma hrajeme s venkuposbíranými kaštany, objevujeme štětce, pásky, pastely a pastelky, vodovky, barvy, těsta, brambory a domenky z dupla. a řeč. vlastní, naši. jazyk, spojení, věty.

najednou je tu velký člověk a malý člověk.
a tatínek v práci.
a matka, co nemá na nic víc. vlastně teď překvapeně zírá, že už i prsty hledaj správný klávesy dost krkolomně. spíš těžce. kdepak. jsme čtyři, to je jiná pohádka.

°°je léto°i v nás°°

všechno se to změnilo ze dne na den.
po úmorný a dlouhý zimě plný E kašlů a pískotů a chrchlání do inhalátoru tu ze dne na den bylo léto a prolízačky a park a první pořádný boty. a neohrožený E, velký kluk.
a najednou taky břicho, najednou břicho jako ba-oo (balón), který svým jzevem všechny přesvěčuje, že čtyři budeme nejpozději zítra.
a já jsem přitom v míru. začátek června. to je za měsíc.

za měsíc budou - vypraný oblečky, namontovaný police, chytře vymyšleno, co, kam a kde, v předsíni místo na kočárek i na lavici a botník (co na tom, že lavici nejvíc potřebuju TEĎ), budou vypraný a nachystaný i plíny a vůbec.

ještě se toho musí dost stát, než bude čas na to, abychom tě vítali.

ale těším se. strašně moc.
na tebe, miminko. i na rození.

jsem hrozně zvědavá, jestli to bude J nebo JJ. žiju s J, tak jsem zvědavá, jestli jsem se o pohlaví nesekla.

(E je obrovský a skvělý. všechny změny a omezení přijímá. dneska zažil první večerní večírek - na zahrádce i v bytě. a vyrazili jsme ven bez kočáru - E na koni. takhle to teď hodlám praktikovat, na zádech batoh, jedno dítě v břiše, druhé na ramenou. anebo za ruku, když už má ty velkáčský boty.)

prostě léto.

°°co chci - od února dál°°

víc spát
míň číst fb
víc šít a došít
víc odpočívat
relaxovat
meditovat - a dýchat!

víc mluvit s dětmi
vevnitř i venku

víc být venku

konečně dozařídit domov
(trám. police. čelo myčky. police. systém. doma.)

třídit odpad (vytvořit domácí systém)
nakupovat bez obalu (přebudovat domácí systém)

zavařit okurky, jablka a hrušky
zamrazit kila jahod, meruněk
zamrazit letní zeleninu na zimu

víc dělat zelí
víc péct chleba
dělat lučinu

být v klidu a ráda
sama
s dětmi

postnírybanaruby

°°únor je a my v něm°°

a my
radostní
šťastní
spolu

s velkým synem
kterého je tolik potřeba milovat objímat tulit
a on v noci spí sám
ve dne sám chodí
a pořád pořád pořád
sám
všechno sám

s plnou hlavou světa
na který chce být sám

a já chci být nadosah
chci být zase jedno

ale už nikdy
v břiše je jedno další

a on to ví
tak veliký a sám

°°dítě kope dítě°°

jsou dvě a víme o nich. pořád.
jedno spí v noci na tom druhém a vzájemně se oťukávají. větší nosem zvenší, menší patičkama zevnitř. hřejou se. miluju je.

miluju ho. i když se často vztekám, že pořád ještě ani myčka, ani pračka, ani police.

°°vděční všichni°°

tenhle dík za poslední týdny chci napsat už tisíc let!

za poslední týdny se toho u nás hodně stalo a já si uvědomila, jak moc můžu být vděčná.
nejdřív nás můj muž s blíže neurčeným počtem kamarádů přestěhoval (tak, že já jsem u toho vůbec nebyla a neodnesla, ba ani nesbalila (!) jedinou krabici).
pak se nám opařilo dítě. a bylo to hustý a strašlivý, ale Hospodin E vzal pevně do rukou a z týdenního pobytu v nemocnici byla velká jízda v herně s bagrem. OBROVSKÝM bagrem.
a pak nám někdo přinesl oběd.
a někdo mi dal kus čokolády.
(a taky jsem si koupila boty.)
a pak nám přišel účet na devět tisíc z plynárny. blbě jsme si nastavili zálohy.
a my ten účet prostě zaplatili. a já si uvědomila, jak se máme dobře.

v bytě, ve kterém se vztekám, že už dva měsíce není zařízený,
že myčka (sic ji máme!) se mě pokaždý pokusí skalpovat,
že pokoj navíc je zaskládaný bordelem,
že všechno
a E navíc padá z postele která není u zdi!

v tom všem, v čem se strašlivě vztekám,
v tom všem sedím u stolu (který je na špatném místě!) a jsem vděčná.

máme ten stůl, teplo, vývar na plotně (sklokeramický!), čistou postel
a sebe.

Hospodine, díky.

°°advent v sobě°°

míjela jsem se s vánoci až doteď - ne s dobrou zprávou o narození, ale s tím vším okolo, vůně, věci, balíčky, cukříčky, kolekce, svíčičky. a najednou, zrána třetí adventní jsem dostala volno. celodenně. poprvé s vědomím, že nemusím vůbec nic. je totiž třetí adventní, skoro vánoce.

a tak jsem byla v posteli.
četla Tolstého Vzkříšení.
obědvala.
uklidila kuchyň.
dala prát.
poskládala prádlo.
založila vývar.
pustila si pohádku.
hezky se oblíkla.
vytřela.
...
a budou i perníky.
a dary.
a děti.

...
a pleny.

děkuju.