ma

ma
má
ma
Mamá. Máma.
Ma.
Zatím hláskuju a bojím se otvírat ráno oči, co zas bude. Do nového vinšujeme si vše dobré, obligátní zdraví především. Každý rok mi to přálo nejmíň pětapůl člověka a já se durdila, copak nemají kousek elegance - imaginace - sebe? A teď najednou; mějte dobrej život.

Ma si ho vybojuje, to zas věřím, ale zatím ho jenom hláskuje, potichu, protože vzduch od hlasivek odvádí trubka, co čumí z krku. Devítihlavá saň, devítiocasý rychlodrak a důvěra, že do roka a do dne bude dobře.

Buďte v dobrým teda, v dlaních nebo aspoň pod důvěrnou ochranou.

modrý

  
A je to tu zase, vyrovnání se symbolistní hrou, kostelními okny a dvaceti dětmi. A je to tu zase, trochu strachu, modré vidění a třepotavé těšení se, že to všechno dopadne. Požehnání pana profesora, školní světla a obědy pro pětadvacet lidí - aby se mohlo zkoušet celý den. Je to tu zase, modrý pták, který nám na třetí adventní stejně zas uletí.

 

.pořád jsem.

A nejenom já. Taky zima, knihy a malé černé koktejlky s výstřihem do půli zad. Šaty už umím, šperky snad přijdou časem. Tak s tím vším jsem. S rány a náručí v posteli, s ranní mrazivou tmou, s kafem a vůní vypranýho prádla. Až se bojím, jestli se to vůbec smí, tak najednou, zhurta a dokonavě. Až tu mám rozpor - mezi "smí" a "chci". 

A vy? Jaký je to u vás, když je tu tak najednou - v půlce podzimu - bílý únor?

kauza DZIADY

Dva měsíce jsme hledali, jestli se krev mění ve vodu, kde se ze života stává smrt a kde naopak. A teď to vypadá, že jsme nenašli nic jasného, ale jsme uprostřed toho všeho, běhají tam děti a psi, hrají muzikanti, větrostroje i piána, pije se a mudruje a je. Jenom tak je. A do toho všeho nám vzniklo divadlo mimo čas a prostor, divadlo ve verších, kterým není rozumět, divadlo, které mrazí a stahuje do kozelce. Takové divadlo, v jaké jsme ani nedoufali. A scénografka má smlouvu s ďáblem, povídá se. A režisér nejmíň s dramaturgem a se všemi herci navíc. A herci to hrajou na smluvní vztahy s vlastními těly, hraje se tu na zázraky, protože nebýt jich, už se to všechno rozpadlo. 

V neděli v pět. Přijeďte, stojí to za to.

dobré léto

jest léto. jest. fotoaparátu nemaje toužím pop papírovém digitálním z továrny na domov ikea. a nikdo mi to nezazlívá, protože je to věc nejspíš roztomilá víc než co jiného. vytrvale se v létě snažím dostát zjevu muže, což se průběžně nedaří a uvrhá mne to do zoufalství vpravdě úporného. taky kola. taky venkov, nemocnice, bratři. je to jízda mít rodinu, jen tak ji mít, pořád kolem sebe, vidět a nažívat. divadlo začalo, moře se blíží. dnes v sekáči červeně pruhované námořnické tričko fabriqué en france. to je ono!
mít léto je dobré. moc dobré.

M. ověřen

Konfirmace - ověření, potvrzení listiny; obnovení křestního slibu, biřmování; papežské potvrzení biskupa.

Občas si nejsme jistí, co a jak s lidmi, kteří jsou jiní. Krom toho, že se nevejdou do tabulek pro normy či diagnózy, těžko se strkají i do kolonek běžnýho života. Zdaleka nejen škola, ale i víra, vztah, chtění, oblíbená kavárna, budoucí povolání. Šestnáctiletý  M. nežije ve svém světě, jak se často o autistech říká, protože to nejde. Protože svět je jeden. A M. v něm překračuje veškeré myslitelné kolonky. Trochu mě leká s jakou jistotou hledá ženu a zaměstnání, jak se jistojistě zamiloval do dvacetileté kamarádky prostě proto, že na něj byla milá. Ale všechno způlky už je, nebo bude. Konfirmaci si M. vyprosil. Hlavu na to má, chtěl si to s Bohem srovnat a ověřit před sborem, jako jeho bří. Tak je ověřený a rád. Radost. - - 

sudety

neměli jsme nikdy jistotu / že žít je samozřejmé a nárok na to slušný / nebyli jsme vlažní / jestliže jsme první vyklízeli pole / nehnala nás bázeň / ale stud / tedy pýcha / první hřích / / VF


hroby to byly po němcích - ty se vyrabovat směly - mohly - musely. kvůli zlatu - kvůli lidem - jako pomsta. dneska tam stojí stromořadí a je tak poznat přístupovou cestu - jinak je to háj - kousek od lesa - kousek od pole. v zatáčce u silnice - stávala tu prostitutka. byla jsem malá a babička tvrdila - je to zlá paní. dneska zestárla - babička i ta žena. zůstal hřbitov.